Existence je chaos. Nic nedává smysl, tak se tomu snažíme nějaký dát.
Prožívala to, o čem snily všechny dívky v zemi. Princ však byl tolik mimo její dosah, z úplně jiného světa, že by na něj měla přestat myslet v okamžiku, kdy se za ním zavřely dveře. Měla by na něj přestat myslet hned teď. A už nikdy si na něj nevzpomenout, snad jen jako na zákazníka − a jako na prince své země.
A přesto vzpomínka na jeho prsty na její kůži odmítala vyblednout.
„Políbila bych vás na rozloučenou, kapitáne, ale objetí Jeho Veličenstva mi nejspíš seškvařilo pár drátů a obávám se, že váš polibek by mi roztavil hlavní procesor.“
„Jo, to si piš,“ řekl Thorne a mrkl na ni. „To si piš, že by roztavil.“
„Slibuju, že tě nenechám umřít nepolíbenou.“
„Už umírám.“
„Neumíráš.“
„Ale −“
„Já posoudím, jestli umíráš nebo ne, a až k tomu dojde, ujišťuju tě, že dostaneš polibek, který bude stát za to. Ale teď musíš vstát.“
„Věděl jsem, že mě zabijou, jestli to zjistí, ale…“ Zarazil se a zostra vydechl. „Nejspíš jsem si uvědomil, že radši umřu, protože je zradím, než budu žít, protože jsem zradil tebe.“
Domem se rozléhaly Chloeiny vzlyky a připomínaly nám, že zármutek nemá slitovaní, časový limit ani datum expirace.
Neodvažujte se tvrdit, že muž zapomíná snadněji než žena, že jeho láska umírá dřív. Nemiloval jsem nikoho než Vás.
„Jsem úplně marnej.“
„Jako mluvčí marnejch lidí tě můžu ujistit, že si vedeš docela dobře.“
Příliš dobře jsem věděla, že svět nejsou samé duhy a jednorožci. Život byl plný obětí. Taková je jeho cena.
