Nemůžeš nechat kluky, aby určovali, jak se díváš na sebe samu. Měla bys vědět, kdo jsi, ještě než si začneš s jakýmkoli klukem, který za to stojí.
A jakkoli krásný a „parádní“ ten první polibek byl, museli jsme ho osmnáctkrát zopakovat. Osmnáctkrát.
Je mi to líto. Taková příhodná, prázdná fráze. Ani za mák nevystihovala, co si musely prožít. Čtyři slova, která druhé chránila před bolestí.
Jejich láska ji chtěla opravit a odmítala přijmout, že není rozbitá.
Pohladil ji po tváři. „Já se vrátím, Beatrice. A probudím tě,“ slíbil a bojoval s nutkáním ji políbit.
Někteří lidé za sebou nechají příliš velké prázdno, když odejdou.
Ani jedna z hvězd na obloze nezáří nadarmo.
Summer Michaelsová se zrovna chystala dát svému klukovi kopačky. Já jsem zatím postávala stranou a ládovala se popcornem.
„Myslím, že to zvládnu!“
„Myslíš?“
„Vím, že si myslím, že jsem si skoro jistej, že to možná zvládnu!“
