Každý si z příběhů odnáší jiná ponaučení. Tady mě jedno napadá. Mít srdce je strašné, ale nemít žádné je ještě horší.
„Nezbláznili jsme se? Není to nepraktické?“
„A není to jedno? Teď je přesně ten správný čas naprosto ukázkově selhat. Máme před sebou celý život, abychom to zkoušeli znovu a znovu.“
Jakmile jsem uviděl tvůj výraz, upřímně jsem se vyděsil, že popadneš ten hřeben, co jsem nechal u zrcadla, a použiješ ho podobně jako John Wick.
Miluju tě tak strašně moc, že kdybych si během závodů zlomil nohu, vstanu a jízdu dokončím, pro tebe, abys dostala to, co jsi vždycky chtěla.
Před zraky všech ‚miluji tě‘ světa jej políbím.
Každý si zaslouží být hlavním hrdinou něčího příběhu.
Pamatuj si, holka: teď je pro tebe ta nejlepší doba v dějinách lidstva! Můžeš dělat všechno! Můžeš být kdokoli! Můžeš být, čím chceš! Pokud budeš dodržovat pravidla.
I knihy měly srdce, sice trochu jiné než lidské, ale i to jejich se dalo zlomit. Elisabeth už to zažila. Byly to grimoáry, které se odmítaly otevřít, jejich hlasy utichly anebo jim vybledl inkoust a stékal po jejich stránkách jako slzy.
Čekal jsem na tebe dlouho, Alino. Ty a já změníme svět.
Čelit realitě bez sarkasmu je asi jako pracovat s kyselinou bez ochranných rukavic.
