„Ten pocit, že chcete vlastnit něčí tělo i duši, odvést ho od všech ostatních a mít ho pro sebe na věky věků,“ vysvětloval Hugo zasněně. „Říká se tomu láska.“
„Ne, tomu se říká únos,“ namítla Tavi.
Kniha za knihou, stránky, slova, ve vzduchu vůně papíru a prachu, a mně bylo v tu ránu jasné, že se do tohoto místa zamiluju.
Nejsi celý svět, ale jsi všechno, co dělá svět dobrým. Bez tebe by sice můj život dál neexistoval, ale na nic víc by se nezmohl.
Staří Slované věřili, že každý člověk má svou hvězdu, která je jeho strážkyní.
Napsat komentář