„Ten pocit, že chcete vlastnit něčí tělo i duši, odvést ho od všech ostatních a mít ho pro sebe na věky věků,“ vysvětloval Hugo zasněně. „Říká se tomu láska.“
„Ne, tomu se říká únos,“ namítla Tavi.
Víc než hříchu jsem se vždycky obávala těch, kteří nenávidí hříšníky.
„Je čas žít, Cilko,“ řekl. „Beze strachu, s nadějí na budoucnost.“
„To je báseň?“ zeptala se a skrz slzy se usmála.
„Je to začátek zázraku.“
Morrigan se nezamlouval Klub vysoce ctižádostivých mladých lidí pro určování cílů a jejich dosahování, který se scházel každé pondělí, úterý, středu a čtvrtek večer a v neděli na celý den. Pomyslela si, že spíš by se mohla dát k Bezvýhradně anonymním introvertům, od kterých si slibovala, že žádné schůze ani shromáždění mít nebudou.
Napsat komentář