Když jsem četla, jako bych cestovala na nová místa, byla s jinými lidmi, žila jiné životy. Díky nim byl život mnohem méně… smutný a osamělý.
Nitě osudu nejsou tak dlouhé, sestro. Pokud by měli všichni žít dlouhý život a skončit se šťastným koncem, za chvíli by došly.
Jedné čarodějnici se můžete vysmát. Tři můžete upálit. Ale co uděláte se stovkou?
Fyzické tělo se uzdraví. Jizvy se ztratí. Ale vzpomínky jsou navždycky. I když zapomeneš, zůstanou uvnitř, hlodají tam a vynoří se, když to nejmíň čekáš.
Napsat komentář