Proč mi vůbec nikdy nikdo neřekl, že v životě není nic jenom na zkoušku, že úplně všechno, co uděláte, se počítá a že můžete chlastat a hulit tak moc, že zapomenete, co jste dělali nebo co vám udělali, ale to, jak jste se potom cítili, se zapomenout nedá?
„Víš ty co? Myslím, že ses mi líbil víc, když jsi neměl sílu mluvit.“
„Takže jsem se ti líbil?“
„To jsem neřekla.“
„Přesně to jsi řekla.“
„Jak se může člověk s vašimi impozantními znalostmi ptát, jak se pere prádlo?“
Elias se chytil za kořen nosu a zhluboka se nadechl. „Milá slečno Ettingsová,“ řekl pomalu, „stojíte ve vikomtově zahradě jen ve spodním prádle a perete si šaty ve fontáně. Copak opravdu nechápete podivnost svého jednání?“
Nikdy nezapomenete tvář člověka, který byl vaší poslední nadějí.
Napsat komentář