„A co tedy dělají vaše ženy, když neumí lovit?“
„Vaří,“ vyslovil důrazně cizinec a já se zašklebila, což mě ale rychle přešlo, když pokračoval dál. „Ženy se chovají tiše a mravně. Nemluví, pokud se jich nikdo na nic neptá. A také neodporují.“
Nevěřícně jsem zamrkala. Něco takového jsem si neuměla ani při nejlepší vůli představit. Ženy, které nemluví? Něco takového neexistuje.
K čemu moc, když si tě smrt stejně najde. K čemu láska, když tě rodina zradí.
Nehodlám se vzdát toho, co miluju, jen proto, že to nemůžu dělat navždy.
Svůj příběh máte na starosti vy. Nedovolte, aby ho za vás psal někdo jiný.
Napsat komentář