Většina lidí se v lese bojí, protože věří starým příběhům o vílách, které by jim mohly zmrazit čas v krvi, nebo o čarodějkách, které by jediným zašeptáním uměly rozsypat jejich roky po sněhu.
A jakkoli krásný a „parádní“ ten první polibek byl, museli jsme ho osmnáctkrát zopakovat. Osmnáctkrát.
Je mi to líto. Taková příhodná, prázdná fráze. Ani za mák nevystihovala, co si musely prožít. Čtyři slova, která druhé chránila před bolestí.
Jejich láska ji chtěla opravit a odmítala přijmout, že není rozbitá.
Napsat komentář