Půjdeš se mnou
ptám se tence
k stromu, na němž v noční chvíli
vraha kdysi oběsili
divné věci se tu děly
divnější než zajdeme-li
k tomu stromu oběšence
Kniha za knihou, stránky, slova, ve vzduchu vůně papíru a prachu, a mně bylo v tu ránu jasné, že se do tohoto místa zamiluju.
Nejsi celý svět, ale jsi všechno, co dělá svět dobrým. Bez tebe by sice můj život dál neexistoval, ale na nic víc by se nezmohl.
Staří Slované věřili, že každý člověk má svou hvězdu, která je jeho strážkyní.
Napsat komentář