„Takže nevíš, jestli jsi byl za života muž, nebo žena.“
„Ne, a nechápu, proč by na tom záleželo. Lidi jsou neskutečně nudní. Á, tobě se něco kývá mezi nohama? Gratulujeme, takže dostaneš zbroj a budeš se ohánět mečem. Á, ty jsi ten druhý případ. Smůla – musíš buď rodit děti, nebo se stát jeptiškou.“
Existence je chaos. Nic nedává smysl, tak se tomu snažíme nějaký dát.
Prožívala to, o čem snily všechny dívky v zemi. Princ však byl tolik mimo její dosah, z úplně jiného světa, že by na něj měla přestat myslet v okamžiku, kdy se za ním zavřely dveře. Měla by na něj přestat myslet hned teď. A už nikdy si na něj nevzpomenout, snad jen jako na zákazníka − a jako na prince své země.
A přesto vzpomínka na jeho prsty na její kůži odmítala vyblednout.
„Políbila bych vás na rozloučenou, kapitáne, ale objetí Jeho Veličenstva mi nejspíš seškvařilo pár drátů a obávám se, že váš polibek by mi roztavil hlavní procesor.“
„Jo, to si piš,“ řekl Thorne a mrkl na ni. „To si piš, že by roztavil.“
Napsat komentář