„Bojíš se snad?“
„To zrovna ne,“ koktá a uši mu zrudnou. „Jen bych se cítil trochu jistěji, kdyby tady se mnou někdo byl.“
„No, prý tu straší, takže tu s tebou občas i někdo bude. Ačkoliv asi ne tak, jak by sis představoval.“
„Víš ty co? Myslím, že ses mi líbil víc, když jsi neměl sílu mluvit.“
„Takže jsem se ti líbil?“
„To jsem neřekla.“
„Přesně to jsi řekla.“
„Jak se může člověk s vašimi impozantními znalostmi ptát, jak se pere prádlo?“
Elias se chytil za kořen nosu a zhluboka se nadechl. „Milá slečno Ettingsová,“ řekl pomalu, „stojíte ve vikomtově zahradě jen ve spodním prádle a perete si šaty ve fontáně. Copak opravdu nechápete podivnost svého jednání?“
Nikdy nezapomenete tvář člověka, který byl vaší poslední nadějí.
Napsat komentář