„Díky za záchranu.“
„Člověk potřebuje nějakého koníčka.“
„Myslel jsem, že tvým koníčkem je vychloubání.“
„Mám dva.“
A jakkoli krásný a „parádní“ ten první polibek byl, museli jsme ho osmnáctkrát zopakovat. Osmnáctkrát.
Je mi to líto. Taková příhodná, prázdná fráze. Ani za mák nevystihovala, co si musely prožít. Čtyři slova, která druhé chránila před bolestí.
Jejich láska ji chtěla opravit a odmítala přijmout, že není rozbitá.
Napsat komentář