7 nej polibků v knihách 2. díl

Krásných polibků je v knihách tolik, že ani na jeden článek nestačí. Upřímně, i kdyby vycházel jeden článek týdně, tak to pokryje sotva malý zlomek nezapomenutelných polibků. Prostě jich je příliš mnoho. A to je vlastně dobře! Co by to bylo za knížku, kdyby se v ní nevyskytovala aspoň jedna článku hodná pusa? Takové věci, bychom vlastně nakonec ani nechtěli číst.

No, a protože ikonických polibků bylo na jeden článek příliš mnoho, tak jsme si pro vás nachystali i druhý s další dávkou romantických (i těch, které okolo romantiky prošly velkým obloukem) pus.

Pozor na spoilery ve článku!

Královna stínů
Aneb když polibek funguje jako motivace k přežití

Sykavě se nadechla. Chvěla se. Jeřáb se odtáhl a jejich dech se smísil. Rozechvělými prsty mu přejela po rtech a on nad sebou v ten okamžik málem ztratil vládu.

„Nač čekáš?“ zeptal se tiše a v těch slovech zněl téměř hrdelní tón.

„Parchante,“ broukla a políbila ho.

Když její měkké rty zahřály jeho, musel potlačit zasténání. Jeho tělo při tom lehounkém políbení, jež bylo odpovědí na otázku, kterou si po staletí kladl, znehybnělo – a s ním celý svět. Když se mírně odtáhla, uvědomil si, že na ni zírá. Jeho prsty sevřely její pas ještě silněji.

„Ještě,“ vydechl.

Vyklouzla z jeho objetí. „Jestli přežijeme zítřek, dám ti vše ostatní.“

Nevěděl, zda se má dát do smíchu, nebo do křiku. „Snažíš se mě uplatit, abych přežil?“

Eliza a její nestvůry
Aneb když vám ani smrad nevadí

Wallace dlouhou vteřinu zírá na pole, pak se otočí, a než stihnu zareagovat, skloní se a dá mi pusu. Chutná po potu a limonádě. Je to rychlé. Snadné. Odtáhne se, sklopí oči, zašeptá.

„Překvápko.“

Zmocní se mě úleva. Nakrčím nos a zasměju se. „Fakt smrdíš.“

„Ale no tak, rozhodně to miluješ.“ Zatřepe zpoceným tričkem mým směrem a pak se otočí a odběhne zpátky.

„Miluju tebe,“ řeknu, ale je moc daleko, aby to slyšel.

To nevadí. On to ví.

Harry Potter a Relikvie smrti
Aneb když na lásku je čas vždycky. I na  bojišti

Počkejte okamžik!“ vyjekl náhle Ron. „Na někoho jsme zapomněli!“

„Na koho?“ podivila se Hermiona.

„Na domácí skřítky, ti budou určitě všichni dole v kuchyni, ne?“

„Chceš říct, že bychom je měli zapojit do boje?“ zeptal se Harry.

„To ne,“ zavrtěl vážně hlavou Ron. „Chci říct, že bychom je měli varovat, aby se schovali. Nechceme přece, aby dopadli jako Dobby. A nemůžeme jim nařizovat, aby za nás umírali…“

Ozval se drkotavý rachot – Hermioně se vysypaly z náruče na podlahu všechny baziliščí zuby. Rozběhla se k Ronovi, objala ho kolem krku a vtiskla mu vášnivý polibek. Ron odhodil zuby i koště, které držel, a opětoval její políbení tak zapáleně, až ji přitom zvedl do vzduchu.

„To jste si našli chvíli,“ zamumlal rozpačitě Harry, a když se k sobě Ron s Hermionou přitiskli ještě pevněji, až se trochu zapotáceli, zvýšil hlas: „Hej! Tady kolem se válčí!“

Everless
Aneb když vám polibek stojí za všechen čas v životě

Ukáže se však, že na mně nezáleží, protože Roan už se rozhodl. Skloní se dolů a přitiskne se ke mně. Než se stačím pohnout a než si stihnu uvědomit, co se děje, jeho rty vyhledají má ústa.

Zalapám po dechu. Na moment úplně ztuhnu – a potom v každičké buňce mého těla vypukne soukromá válka. Začne v mé hrudi a rozšíří se směrem ven, dokud každá část mé bytosti zároveň nekřičí, abych se okamžitě odtáhla a abych se k němu víc přitiskla. Velmi rychle vyhrává to druhé. Roan mi zajede prsty do vlasů a zakloní mi obličej, aby si ke mně zajistil lepší přístup. Moje ruce, jakoby v odpověď a o své vlastní vůli, ho vezmou kolem pasu a přitáhnou ho ke mně. Pocítím touhu – nejen po samotném Roanovi, ale po tom, aby mě někdo chtěl, aby mě miloval způsobem, jakým jsem milovala já jeho, když jsem byla malá, abych někomu patřila, aby se obnovila celistvost mého dětství, aby všechno bylo skutečné – a všechna temná zjištění odplují pryč.

 

Má první láska
Aneb když je mezi láskou a nenávistí vážně tenká linie

Jednu nekonečnou vteřinu mezi námi visela nevyřčená otázka, která ale odplula jako odfouknutá větrem. V tu chvíli už byl u mě, jeho prsty se zapletly do mých rozpuštěných vlasů a dlaň druhé ruky našla moje záda. V příštím okamžiku se jeho rty setkaly s mými a mým tělem projelo příjemné mravenčení. Když jsem se neodtáhla, otevřel ústa ještě o něco víc a políbil mě doopravdy. Chutnal po kávě, a když se jeho horký dech smísil s mým, polibek jsem mu bez váhání oplatila. Najednou celý svět odplul a zbyl jen divoký vír doteků a pocitů. Bylo to, jako bych se ponořila pod vodní hladinu nebo byla vtažená do filmu, který mi dal zapomenout na skutečnost kolem. Existoval jen on a já. Malinko se odtáhl, zalapal po dechu a políbil mě znova, tentokrát o poznání naléhavěji, divočeji. Zaryla jsem mu nehty do trika a najednou jsme spolu leželi na seně. Mým tělem zmítal oheň, který se šířil z mého nitra až do špiček prstů. Coltonova ruka našla cestu k mému pasu, a když jsem ucítila jeho dlaň tam, kde se mi vyhrnulo tričko, celá jsem se roztřásla. Udýchaně jsme se od sebe odtáhli, ale já jsem přesto cítila jeho kůži na své. Jeho tělo, které mě tížilo, jeho tlukoucí srdce, jeho teplo a vůni moře a soli. Pomalu mi odhrnul vlasy z tváře, jeho oči se vpily do mých a jeho palec spočinul v ohbí mého krku. Z toho pocitu jsem málem zešílela.

Nejradši bych ho líbala dál. Celé hodiny. Už napořád.

Illuminae
Aneb když vás nedokáže rozdělit ani šílená umělá inteligence

„Ezro.“ V tom šepotu zní rodící se naděje.

On přikývne a nasucho polkne.

Ona vstane, zapotácí se, a ten okamžik jako kdyby ho propustil – najednou už utíká přes dok a ze vchodu ho pozorují členové debrífovacího tymu, kteří mají dost rozumu, aby se nehýbali a zůstali na místě.

Ona vykročí k němu, jedna noha, pak druhá, a potom už se on po ní natahuje a srazí se. Ona mu ovine paže kolem krku, on najde ústy její ústa, jako kdyby tonul a ona měla vzduch, a její nohy se přestanou dotýkat podlahy a svět je zapomenut.

A jsou spolu.

Hunger Games
Aneb když pro přežití uděláte cokoliv

Z náhlého popudu se k němu nakláním a líbám ho na ústa. Je to patrně dost opožděné, protože má pravdu: měli bychom být do sebe bláznivě zamilovaní. Je to poprvé, co jsem políbila chlapce, takže by ve mně takové políbení mělo zanechat nějaký dojem, ale vnímám jen to, jak nepřirozeně horké má rty. Oddaluji se a upravuji kolem něj lem spacího pytle. „Ty nezemřeš. Zakazuji ti to. Je to jasné?“

„Je,“ šeptá.

 

předchozí
další
Markéta alias Mlovesreading

Čtu hodně. Kdekoliv, kdykoliv. Ať už jedu dvě zastávky tramvají, nebo třeba jenom čekám ve frontě. Pokud je tam romantika, nezáleží mi na žánru a nesnáším smutné konce. Miluju krásné…

více
Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *