Vadí, nevadí: Čeští autoři

Vadí, nevadí je série, kde se snažíme rozlousknout odvěké konflikty v rámci knihomolské komunity. Poprvé jsme se zabývali duelem sérií a samostatných knih, podruhé jsme se zase podívali na zoubek romantické lince od nenávisti k lásce. Dnes jsme se rozhodli zaměřit na čtení knih českých autorů: proč nás lákají více, nebo méně než ti zahraniční? A co by se v našem malém českém rybníčku ze strany autorů nebo čtenářů mělo změnit?

Článek vznikl ve spolupráci s Humbook blogery – právě jejich zkušenosti, myšlenky a podněty předáváme v následujících odstavcích. A jestli byste se příště rádi do našich článků dostali taky, nebo vás baví YA literatura, přidejte se taky!

Příznivci domácí tvorby jsou samozřejmě toho názoru, že se vůbec žádný rozdíl mezi českými a zahraničními autory dělat nemá. Každá kniha si najde své čtenáře a každý, kdo dokáže nějakou knihu napsat, si zaslouží ocenění. Ale řekněme si to upřímně (jako @mujkniznisvet), cizí tráva je vždycky zelenější. Čeští knihomolové a knihomolky mají často pocit, že si z našich knih nevyberou, protože je jich zkrátka málo. Nedostává se tu pozornosti určitým tématům a některé žánry se tu objevily teprve nedávno, tak je těžké najít titul, který člověku sedne.

S tím taky trochu souvisí fakt, že zahraniční spisovatelé a spisovatelky se musí mezi konkurencí probít hned dvakrát. Nejprve musí zaujmout nakladatelství ve své vlastní zemi mezi všemi dalšími potenciálními rukopisy. A předtím, než se koupí práva k překladu do češtiny, zase musí projít sítem českých nakladatelů, kteří si ze všech možných vydaných knih k vydání v Česku vyberou vždy jen určitou část. Čeští autoři sice mají tu výhodu, že nemusí o vydání bojovat nadvakrát, na druhou stranu pak nedochází k druhému přesívání, a tak ne všechno, co vyjde, dosahuje takových kvalit.

Odlišování českých autorů od těch zahraničních ale nemusíme nutně vnímat negativně. Jak píše @knizectvi, právě spisovatelé z naší země vyrostli ve stejném kulturním prostředí jako my, a tak ho můžou přirozeně zakomponovat do svého příběhu. Takové knihy nám pak můžou být bližší a snáze se ztotožníme s postavami, které se pohybují v „počeštěných“ světech.

Co ale českým knihám nikdy nikdo nevezme? Právě původní jazyk, ve kterém byly napsány. @knihomolvknize05 vypichuje právě tu možnost přečíst si slova daného autora přesně tak, jak je napsal, jako největší klad našich knížek. Nehrozí žádná interpretace, změna tónu nebo ztracení vtipů v překladu. Všechno je na stránkách tak, jak se na tom autor dohodl s korektorem, a přesně v této formě si můžete náš krásný český jazyk vychutnat.

Na druhou stranu to však může být právě čeština, co nás od místní literatury tolik odrazuje. Podle @eladrala si totiž česká jména na rozdíl od těch zahraničních spojujeme s konkrétními lidmi, a tak na nás v knihách působí divně. Zasazování například do amerického prostředí ale zase může být matoucí.

Je to zkrátka a dobře zapeklitá situace. Mezi mnou a Humbook blogery ale panuje shoda v tom, že čeští autoři a autorky jsou super. Jejich knihy se vyplatí číst už jen proto, že v nich najdete jisté souznění, které u zahraničních příběhů nemusí vždycky klapnout. A pokud byste potřebovali tipy na české knihy, mrkněte na náš hashtag a vyberte si. Náš rybníček se může na první pohled zdát malý, ale skvělých knih se v něm schovává vážně spousta!

Co vy a čeští autoři?

 

předchozí
další
Marky alias Endlessbibliophile

Nikdo mi doufám neříká jinak než Marky. Ale myslím, že moje instagramové jméno @endlessbibliophile (nekonečná knihomolka) mě docela vystihuje. Čtu totiž všechno od návodů k pracímu prášku, přes fantasy až…

více
Komentáře

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.