Vadí, nevadí: Psaní do knih

Ještě stále žijete v iluzi, že knihomolové žijí v míru? V tom případě přišel čas vyvést vás z omylu. Už jsme psali o duelu samostatných knih a sérií, romantické lince od nenávisti k lásce, i českých autorech. Ale jedno z nejvyhrocenějších témat jsme si nechali až na dnešek. Pokud jde o psaní do knih, nezná totiž knihomol bratra (ani sestru).

Článek vznikl ve spolupráci s Humbook blogery – na základě diskuze ve skupině vznikla celá úvaha (i když to tentokrát byla spíš přestřelka než skupinový brainstorming :D). Do příštího Vadí, nevadí už se ale můžete přidat i vy – stačí požádat o členství ve skupině!

Jak to někoho vůbec napadne, psát do knih? Vždyť ty knihy už přece někdo napsal, nemělo by to stačit? Navíc přece existují lepíky a post-ity, které spoustě knihomolů ke značení a zaznamenávání oblíbených pasáží stačí. Kromě toho existuje spousta dalších možností, jak svoje myšlenky, dojmy a pocity ze čtení sdílet – třeba bookstagram! Ať už vyfotíte přímo danou pasáž, natočíte mluvená stories, nebo pravidelně sdílíte čtecí updaty, na sítích se vždycky najde někdo, s kým můžete svoje pocity prodiskutovat, aniž byste do knížky napsali jedinou čárku. Hezké citáty si můžete fotit do mobilu nebo vypisovat do sešitu bokem.

A navíc, buďme upřímní, psaní do knih je dost náročné! Půlku času, co byste si mohli číst, strávíte psaním poznámek a zvýrazňováním. To navíc, jak potvrzuje @boo_kiti, odvádí pozornost od samotného čtení, takže může být těžké se přes všechno to poznámkování začíst do samotného děje. Uznejte, že rušit sebe sama při čtení nedává absolutně žádný smysl. Taky je potřeba si uvědomit, že ne všechny knížky vám zůstanou napořád, a co když ty vaše poznámky jednou bude někdo číst? Osobně si sice myslím, že ten můj zmatek v hlavě by nikdo nepochopil, ale i tak… jistota je jistota.

Jistota je ovšem taky to, že občas se psaní do knih setsakramentsky hodí. Třeba při čtení v angličtině (nebo jiném cizím jazyce) si můžete snadno překládat slovíčka přímo do textu. A co teprve takové knižní štafety? Tam by to bez psaní přece ani nešlo! Třeba @zivotknihomolky píše do knížek jenom v rámci štafety, aby mohla sdílet své myšlenky s ostatními.

Některé knihy si ale o poznámky říkají, i když si je chcete nechat pro sebe. Třeba emocionální YA contemporary příběhy můžou zároveň sloužit jako deníček pocitů, ke kterému se budete rádi vracet. Stejně tak nápomocné může být psaní u komplikovaných fantasy románů, třeba když si zaznamenáváte jména postav nebo druhy magie.

A to vracení se ke knihám? To je kapitola sama o sobě. Spousta z nás přece ráda znovu čte své oblíbence, tak proč si neužít i své vlastní poznámky, vtipy, nebo kresby postav a oblíbených scén? Čím víc se pak na knize vyřádíte, tím víc si rereading užijete. @adel_the_knihomol to dokonce dovedla k takové dokonalosti, že svými lepíky a poznámkami dokáže překvapit sama sebe!

Ptáte se, kde že jsou ty barikády a rivalita, když si vlastně každý dělá, co mu vyhovuje? Podle @book_adam_73 třeba v případě, když někdo ohýbá rohy, trhá stránky a láme hřbety. Další knihomolové pláčou nad psaním do knih z knihovny nebo používáním propisky místo obyčejné tužky.

Jak vidíte, téma je to komplikované. Ale já osobně hlasuju pro to, nikoho za nic neodsuzovat. Pokud píšete do knih, užijte si to naplno. A pokud nepíšete, užijte si to stejně tak. I když teda musím říct, že mě ty knižní štafety fakt chytly!

Jak to vidíte vy? Psát, nebo nepsat? To je, oč tu běží…

Co vy a psaní do knih?

předchozí
další
Marky alias Endlessbibliophile

Nikdo mi doufám neříká jinak než Marky. Ale myslím, že moje instagramové jméno @endlessbibliophile (nekonečná knihomolka) mě docela vystihuje. Čtu totiž všechno od návodů k pracímu prášku, přes fantasy až…

více
Komentáře

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *