„Líbí se mi, jak se ke mně tiskneš! Úplně z toho šílím! Kde se ten pocit vzal?“
„Prostě se stáváš mužem, Petře.“
„To je děs! Nemůžu pořádně přemýšlet.“

„Jeleno, málem jsi mě připravila o rozum. Dostala jsi mě do obrovských potíží a dvakrát od té doby, kdy jsem tě poznal, jsem zvažoval, zda nebude lepší tě zabít,“ polechtal mě Valekův dech na uchu. V zádech mi začalo mravenčit. „Ale dostala ses mi pod kůži, přešla do krve a ukradla mi srdce.“
„To zní spíš jako popis jedu než osoby,“ vysoukala jsem ze sebe. Jeho vyznání mě šokovalo i potěšilo.
„Přesně tak.“

Vybírá si snad měsíc planetu, kterou obíhá? Vybírají si planety své hvězdy? Kdo jsem já, abych odporoval gravitaci, Auroro? Když svítíš jasněji než jakékoli jiné souhvězdí na nebi?