Prázdný sál obývali duchové knih. Jejich vůně už dávno vyprchala, ale i po letech se mezi holými zdmi šepotavě rozléhala ozvěna jejich příběhů.
Ty jsi mi sice dal můj první polibek, ale musím ještě vyzkoušet i ostatní. Jak jinak bych věděla, jestli někde nejsou ještě sladší, než se úplně rozhodnu, jestli jich chci víc od tebe?
„Ty seš prostě jiná, Zorie Everhartová.“
„Ne, jsem prostě jenom svá.“
„Nikam nepatřím.“
„Takových, co nikam nepatří, je spousta. A nikam je pořád někam.“
Napsat komentář