To byl koneckonců možná celý jejich problém – neviděl ji. Viděl, jaká by mohla být, kdyby se tu a tam něco poladilo, jenže ona nechtěla nic, než aby ji nechal na pokoji, jen ať si zůstane porouchaná.
Kniha za knihou, stránky, slova, ve vzduchu vůně papíru a prachu, a mně bylo v tu ránu jasné, že se do tohoto místa zamiluju.
Nejsi celý svět, ale jsi všechno, co dělá svět dobrým. Bez tebe by sice můj život dál neexistoval, ale na nic víc by se nezmohl.
Staří Slované věřili, že každý člověk má svou hvězdu, která je jeho strážkyní.
Napsat komentář