Sebastien de Castell: Reichis byl původně mýval

Sebastien de Castell vystudoval archeologii, ale zvolil raději kariéru horlivého hudebníka, ombudsmana, interakčního designéra, choreografa bojových scén, učitele, projektového manažera, herce a tvůrce strategie produktů. Na svém kontě má fantasy sérii pro dospělé The Greatcoats, která byla nominována na cenu pro nejlepší fantasy v Goodreads, dostala cenu Gemmell Morningstar za nejlepší prvotinu, The French Prix Imaginales za nejlepší cizojazyčnou práci a cenu Johna W. Campbella pro nejlepšího nového spisovatele. U nás mu vychází série Divotvůrce, dva díly už vyšly, třetí se chystá na začátek roku 2019. Tak jsme si o ní se Sebastienem pokecali.

Jakou postavu z Divotvůrce jsi vymyslel jako první? Byl to Kellen? A jak se změnil mezi nápadem a finálním příběhem?

Ano, první postavou, kterou jsem napsal, byl Kellen, jen jsem původně plánoval, že bude dospělý. Příběh začínal tím, že se potuloval po poušti, už několik let žil jako psanec, mazaný, životem unavený a otrávený z toho, že je stále pronásledován kvůli svému černému stínu. Ale pak jsem se zeptal sám sebe, jak se to vůbec stalo? Jak přišel k černému stínu? Jak potkal tu malou zlodějskou a krvežíznivou kočkoveverku, která je teď jeho obchodním partnerem? A tak jsem se vrátil na začátek – do momentu, kdy zjistil, že se nikdy nestane velkým divotvůrcem, jak si vždycky myslel. Uvědomil jsem si, že se Kellen bude muset brzy rozhodnout, jak naloží se svou budoucností a cítil jsem, že potřebuje někoho, kdo mu pomůže, ukáže mu cestu, bude zpochybňovat jeho světonázor. V tu chvíli přišla na scénu Ferius Parfax.

Kellen není úplně typický hrdina, možná je dokonce i malinko antihrdina, nemá žádné zvláštní schopnosti, není výjimečně statečný… Proč?

Kellen není úplně antihrdina, přece jen na začátku sní o tom, že se stane statečným divotvůrcem, který jako by vypadl z mýtických příběhů svého lidu. Bohužel ale není „vyvolený”. Jako většina z nás, ani on se nenarodil se speciálními schopnostmi, osud mu nepřeje život plný velkých činů. Místo toho musí sám najít svou cestu, objevit v sobě něco výjimečného, využít to málo schopností a nadání, které má, a pokusit se s tím čelit nebezpečí světa. V dalších dílech série se trochu promění a začne tíhnout k té druhé, temnější straně. Ale zároveň je čas od času i hrdinou, zvlášť od té doby, co se začal učit od Ferius Parfax.

Pojďme se zastavit u Reichise. Jak tě vůbec napadla kočkovereka? Máš nějak zvlášť rád kočky a veverky, nebo jak se to sešlo?

Kdysi v roce 2011, když jsem napsal prvního Divotvůrce (který teď bude 5. dílem), byl Reichis původně mýval. Já totiž žiju v Kanadě a tady máme mývalů docela hodně, často zabloudí i na náš dvorek, dají si koupel v naší fontánce, sem tam něco ukradnou. Ale když měli v roce 2014 premiéru Strážci galaxie a představili skvělého vesmírného mývala, tak jsem si říkal, že to musím změnit, že by to bylo matoucí (zvlášť, pokud by se Divotvůrce dočkal filmové adaptace). Takže jsme s mým nakladatelem debatovali o všech možných zvířatech, která nás napadla, a nakonec jsme došli k závěru, že Reichis musí být zvíře, které sice neexistuje, ale všichni si ho budou umět sami představit, aniž bychom jim ho ukázali. A tak se zrodila kočkoveverka.

Kolik ze sebe samého jsi promítl do Kellena (nebo jsi víc Reichis)? Máš se svými postavami něco společného?

Nemyslím si, že mám s Kellenem mnoho společného, snad kromě toho, že si celkem jasně pamatuju ten den, kdy jsem si uvědomil, že nejsem „vyvolený“ a ničím extra výjimečný. Naštěstí mám kolem sebe dost lidí, kteří mi pomáhali se rozvíjet a přispívali k mé cestě za tím stát se někým výjimečným. Co se týče Reichise, tak si myslím, že všichni máme v sobě kus kočkoveverky, která nám našeptává, abychom si vzali, co chceme, a vykašlali se na důsledky. Stejně tak v nás dřímá i malá Ferius, která nás nabádá, abychom sledovali cestu vody či větru, abychom byli víc než jen součet našich vlastností.

Série Divotvůrce má opravdu skvělé obálky, i v českém vydání jsme přebírali originální design. Je za nimi nějaký příběh? Byl jsi vůbec nějak zapojený do tvorby obálek?

Navrhování obálek byl opravdu skvělý zážitek i pro mě jako autora. Celé to začalo diskuzí mezi mou první redaktorkou v Hot Key, Tildou Johnson, a uměleckým ředitelem, Nickem Stearnem. Věděli jsme, že chceme pracovat s motivem karet, který celou tu sérii propojí, a že chceme být hodně výrazní, aby obálky vystupovaly mezi ostatními a přitáhly pozornost přes celé knihkupectví. Nick pak vybral umělce, se kterým dále pracoval, a snažil se jeho návrh dotáhnout k dokonalosti. Pořád se něco připomínkovalo a předělávalo a je mi jasné, že už jsme museli být fakt otravní. Ale výsledek za to stojí.

Tohle je asi celkem častá otázka, ale musíme ji položit. Představ si filmovou adaptaci Divotvůrce. Jak vypadá? A kdo v ní hraje?

Když se mě před pár lety na toto zeptali poprvé, zrovna jsem sledoval Walking Dead a napadlo mě, že Chandler Riggs, který hraje Carla, by byl skvělý Kellen. Moje první představa Ferius Parfax byla velmi podobná úžasné bluesové kytaristce a zpěvačce Bonnie Raitt. A Reichise by stoprocentně měl namluvit Danny Devito!

Karty hrají v příběhu velkou roli. Ferius skrze ně komunikuje, dokonce je používá i jako zbraň. Co dál máš s nimi v plánu udělat?

V každém díle série se snažím představit nějaký nový systém magie, který pochází od různých lidí a z různých míst, které Kellen potkává a navštěvuje. Spolu s tím chci vždy přinést i nový balíček karet. Na balíčku karet mě asi nejvíc fascinuje to, že je sám o sobě ucelenou strukturou – takovou mapou toho, jak si daná kultura vykládá svět. Takže se v průběhu série potkáte s novými kartami a sety a nakonec i zjistíte, jak do sebe zapadají.

Víš, jak celá série skončí? A pokud ano, věděl jsi to od úplného začátku?

V hrubých obrysech jsem vždycky věděl, kam to celé směřuje. Kellen by nakonec měl konečně pochopit, jaké je jeho místo ve světě a jakou roli má hrát v budoucnosti svého lidu i přesto, že není „vyvolený“.

Kterou formu magie máš ty osobně nejradši a proč?

Divotvůrci je hned několik systémů magie, takže je vážně těžké vybrat si jeden jediný. Systém Jan‘Tepů je velmi logický, téměř vědecký. Je o kontrole a dominanci nad nespoutanými silami vesmíru. V tomto směru se hodně podobá svému lidu. Osobně mám asi nejradši magii šepotu, která se objevuje v druhém díle, protože není tolik o kontrole a víc se zaměřuje na dohadování se s duchy o pomoc (něco, co Kellena hodně rozčiluje). Taky mě baví magické mince Gitabrianu, se kterými se setkáte ve třetí knize, přináší s sebou atmosféru lidových hrdinů, kteří s nimi umí manipulovat. Divotvůrce je o cestování po světě a objevování nových kultur, od kterých se Kellen vždycky něco málo naučí a přidá si do rukávu pár triků. To je nakonec to největší umění, dokázat všechny ty posbírané prvky různého učení poskládat a propojit do něčeho, co je unikátní a nové.

Autor, muzikant, ombudsman, designer, choreograf bojových scén, učitel, projektový manažer, herec… Existuje vůbec nějaké povolání, které jsi zatím nezkusil a rád bys?

Měl jsem velké štětí, že jsem stihl vyzkoušet tolik různých profesí. Teď je hodně těžké vymyslet, co bych tak mohl dělat dál. Asi zůstanu na chvíli spisovatelem, protože mám opravdu hodně smluv, ke kterým jsem se upsal (mám napsat 8 knih během následujících 4 let), takže mám i dost času ještě popřemýšlet o tom, co bude pak.

předchozí
další
Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *