Sara Raasch: Psát padouchy pro mě vždycky byla velká výzva

Sara Raash už odmala věděla, že se chce stát spisovatelkou. Zatímco si její kamarádi otevřeli stánek s citronádou, ona se snažila prodat své ručně vyrobené knížky. A od té doby se toho moc nezměnilo. Sara nadále kreslí a její vášeň pro psané slovo a jiné světy ji dovedla až k dráze spisovatelky. Letos přijede na HumbookFest, a tak jsme jí s našimi ambasadory vymysleli pár otázek. Tady jsou:

Jakou postavu ze svých knížek fakt nemáš ráda? Že by nějakého záporáka? A je větší zábava psát padouchy, nebo ti víc jdou kladné postavy?

Psát padouchy pro mě vždycky byla docela velká výzva, hlavně v knize Sníh nebo popel. Angra byl taková těžko uchopitelná, tajemná postava, se kterou se mi hůř pracovalo. Když nastal čas prozkoumat jeho character trochu do hloubky a vymyslet, co všechno stojí za tím, že je tak zlý, nebylo to vůbec jednoduché. Určitě je to postava, kterou mě bavilo psát nejmíň.

A kterou ze svých postav máš naopak ráda a umíš si představit, že by ses jí stala?

Hm… ráda je mám, to ano, ale nechci se stát ani jednou. Mají docela náročné životy a fakt nesním o tom, že bych denodenně bojovala o život. ????

Co bylo inspirací pro Sníh nebo popel? Jak tě vůbec napadl celý ten svět a království pojmenovaná podle ročních období?

Úplně na začátku byl záměr představit zimu jako pozitivní prvek, aby to byla „kladná postava”. A z toho se pak vyloupl nápad na jednotlivá království s motivem ročních období, která jsem doplnila o pár těch „normálních”. A dál už to znáte.

Jak dlouho jsi nosila ten nápad v hlavě? A jak moc se liší výsledná kniha od tvé původní představy?

Úplně první verzi Sněhu nebo popela jsem napsala, když mi bylo jedenáct let. A verze, kterou znáte vy, je úplně jiná. I když zůstaly postavy a nějaká základní myšlenka toho světa celá ta léta přetrvala.

Nejvíc se asi původní a finální příběh liší v zápletce. Postavy zůstaly, i odvážná Meira je stejná, kulisy Zimního králoství, které je centrem děje, také přetrvaly, ale to, čím si nakonec Meira projde, co všechno se stane, to se změnilo kompletně. Zvlášť, když jsem se naučila něco málo o stavbě zápletky a tempu vyprávění.

Který díl trilogie Sníh nebo popel se ti psal nejlíp a proč?

Asi se budete divit, ale byl to poslední díl Mráz nebo noc. Už jsem měla za sebou všechny ty drobné zápletky a zvraty, budování příběhu, který má směřovat k jednomu cíli, že napsat závěr bylo vlastně docela přirozené a jednoduché. Všechno to do sebe najednou zapadlo.

Jaký jsi teď typ spisovatelky? Máš všechno dopředu naplánované, nebo prostě začneš psát a čekáš, co se stane? Dokáží tě tvé postavy vůbec překvapit a jít úplně jinou cestou, než sis původně myslela?

Já jsem extrémně organizovaná a musím plánovat! Než vůbec začnu psát, musím mít už skoro všechno rozmyšlené. Postavy, prostředí, světy, dějové zvraty, historii – mám spoustu různých seznamů a poznámek. A díky tomu se mi moc nestává, že by se najednou nějaká scéna kompletně změnila. Občas se stane, že se nějaká postava začne vyvíjet nečekaným směrem a třeba nakonec řekne něco, co by mě ani ve snu nenapadlo, ale většina z nich se chová slušně a dělá, co má.

Jak vůbec píšeš? Máš nějakou zaběhlou rutinu nebo postup, který ti sedí? A prokrastinuješ někdy?

Nejdřív strávím pár týdnů (nebo možná měsíců) tím, že si všechno plánuju, dělám si rešerši, píšu si profily jednotlivých postav, detaily příběhu. Jakmile mám připravené solidní základy, tak začnu psát první draft. To je vždycky nejtěžší, protože bez ohledu na to, jak dobře jsem připravená, tak se občas zaseknu a musím to nějak překonat. Prokrastinace mi nic neříká, můj super organizovaný mozek se hrůzou třese, když jenom pomyslím na to, že bych zahálela. ????

Na co se můžeme těšit ve tvé další knize Rebelové vln? Bude dobrodružná, romantická, chystáš nějaký nečekaný zvrat na konec, plánuješ zabít nějakou důležitou postavu? Řekni nám víc, než co se píše v anotaci.

Rebelové vln je plné politikaření a dobrodružství a proti sobě v ní stojí ostrov Grace Loray, který je nakloněný magii, a jeho bývalý kolonizátor Argrid, kterému vládne církev. Je tam spousta akce samozřejmě – část postav jsou piráti, kteří na ostrově kradou kouzelné byliny. A ano, romantika je tady taky, já jsem ostatně blázen do romance. Jedna z mých postav otevírá příběh vztahem se svým strážcem, další vztahy pak rostou trochu pomaleji, dalo by se říct. Tahle kniha je moje srdcová záležitost, dala jsem do ní všechno, co mě baví. Koloniální styl, piráty, španělskou inkvizici, trochu rebelské sexy postavy. Je to tam všechno!

Podíváš se díky HumbookFestu do Prahy poprvé? Co bys tu ráda zažila a co si určitě nechceš nechat ujít?

Ano, bude to má první návštěva Prahy a těším se tak neskutečně moc, že to ani nedokážu popsat. Nemůžu se dočkat, až potkám své české čtenáře, jsem zvědavá, jaké to u vás je (zatím jsem byla v Evropě jen jednou, v Irsku a v Anglii). Nejvíc mě ale zajímá jídlo, chci ochutnat českou kuchyni.

předchozí
další
Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *