Petra Machová: Co kdyby byly ty skály obydlené?

foto: Vladimír Jágr

#HumbookStart jsme vymysleli vloni, abychom podpořili českou young adult scénu a pořádně představili nadějné mladé autory. Co si budeme povídat, debutanti to vůbec nemají lehké, i když jsou mnohé prvotiny fakt skvělé a zaslouží si vydání s velkou oslavou a ohňostrojem. ???? Minulý rok jsme startovali Martina Bečana, letos to padlo na Petru Machovou, které před festivalem vyjde fantasy román Dračí město. Co o něm prozradila?

V jakém světě se Dračí město odehrává?

Nemusíme chodit nikam daleko, Dračí město se odehrává přímo na naší planetě Zemi, v 21. století. Abych byla přesnější, navštívíme tam nejen Brno, ale třeba i Jeseníky a Tatry.

Proč zrovna draci, respektive ještěři?

Draci u mě vedli už od puberty, takže bylo jasné, kam má tvorba bude směřovat. Uměli létat, byli majestátní, inteligentní a nádherní. Také se mi líbí víc šupinatí tvorové, než opeření. Jenže jsem nechtěla psát jen za draky. Připadalo mi, že bych dostala nálepku – další pokus o Eragona. V té době jsem amatérsky kreslila superhrdinské komixy a napadlo mě, jaký by mohl být hrdina v dračím kostýmu. To byl takový první impuls v tvorbě ještěrů. A jak jsem dospívala, ještěři se utvářeli spolu se mnou. Bytosti se šupinatým ocasem a dračími křídly. Schovávající svou vlastní civilizaci. Fascinovalo mě to. Humanoidní rasa, co má šupiny, uctívá draky jako své stvořitele a přesto má blízko k lidem.

Do jaké míry jsi se při vytváření světa nechala inspirovat skutečnými místy?

Možná to zní jako klišé, ale inspirovala jsem se přírodou kolem nás. V první řadě to byl Český ráj. Vysoká skaliska, lesy, kopce… až jsem si říkala… co kdyby byly ty skály obydlené? Přesně takhle by mohla vypadat ještěří skalní města. Na první pohled jen skály… na ten druhý už byste si všimli nenápadných závěsných mostů, úzkých vchodů, které zejí v kameni jako vodorovné jizvy. Samozřejmě, stejná skaliska nejsou všude, ale byl to prvotní impuls. Ráda vyhledávám fotky přírody, vodopádů, tůní a neprostupných lesů. Velmi mě inspirovala představa, kdo všechno se tam může schovávat před lidskou civilizací. Takové to… a co když? ????

Mohla bys popsat cestu od dokončení rukopisu až k vydání?

V životě začínajícího spisovatele vždy přijde chvíle, kdy si uvědomí, že napsat knihu, je vlastně ta nejlehčí část ze všeho. Taková anotace a synopse dokáže pořádně potrápit mozkové závity. Abych tedy začala popořádku. Po dopsání putoval příběh k beta čtenářům. Jakmile jsem opravila novou verzi, přišlo na řadu oslovení nakladatele. První pokus byl už v roce 2014, to už je pěkná doba. Žádný učený z nebe nespadl, takže jsem během let oslovila pár nakladatelství a dál zjišťovala, jak víc příběh přiblížit čtenářům. Jak se lépe prezentovat. A pak v roce 2017 jsem dostala tip – napiš do Hostu.

Byla jsem z toho hodně nervózní. Napřed jsem si založila nový mail a poté jsem za velkého pracovního nasazení stvořila průvodní dopis, který jsem odeslala do nakladatelství. Když jsem se o měsíc později dozvěděla, že Dračí město schválili k vydání, skákala jsem radostí do stropu jako malá. Konečně Dračí město našlo svůj přístav. Po 12 letech od nápadu a prvních stránek ve wordu. Už ani nepočítám, kolikrát jsem knihu přepsala. Jediné, co zůstalo stejné, je základní kostra děje a charaktery postav.

Následné úpravy už potom nebyly tak razantní. Dostala jsem vždy po mailu vyznačené poznámky k textu a doporučené záměny slov. První redakce textu byla v přípravách vydání vlastně nejrychlější. Pak se jen kniha vytiskla, abych mohla na papíře odhalit chyby a překlepy. A četlo se to znovu a znovu a znovu. Aby nám s paní redaktorkou nic neuniklo. Musím se přiznat, že mě úpravy textu velmi baví, takže jsem si tuhle fázi užívala. V závěru už jsme jen s redaktorkou ladily detaily. Chtěla jsem mapy do knihy, a pak jsme se domluvily, že by bylo vhodné stvořit i slovník cizích slov. A pak bylo najednou hotovo.

Dračí město je počátek plánované trilogie. Máš naplánované, jakým směrem se bude odvíjet děj celé série?

Tady čtenáře potěším – ano, mám vše naplánované dopředu, až do konce. V současné době mi chybí napsat jen závěr třetího dílu. Je zajímavé, že konec trojky jsem věděla hned, jakmile jsem se do psaní závěrečného dílu naplno ponořila. Teď už se jen těším, až ho odhalím i čtenářům. Rozpracovaný je i prequel Dračího města a novela, která se zase váže k postavám z druhého dílu. Možná se ještě během procesu psaní a úprav něco změní, ale hlavní body příběhu mám vždy pevně dané.

Doufám, že se čtenářům ještěří příběhy zalíbí. Mám totiž naplánovanou i další sérii, 25 let po událostech Dračího města. Je zajímavé sledovat, kam se společnost posune, jaké výzvy čekají na hrdiny, kteří se zapíší do dějin. Ať už v dobrém, nebo ne. Pátrala jsem i v minulosti, takže se můžete těšit i na příběhy z dob, kdy ještěři nebyli sevřeni technikou, kdy víra v draky byla ještě silná a neochvějná. Na světlo světa se snad také vyloupnou příběhy dračích bohů samotných.

Jak daleko jsi ve psaní 2. dílu?

Mohu s klidem říct, že druhý díl je dopsaný. Po Dračím městě jsem měla velkou chuť pokračovat, takže dvojka vznikla rychle. Během jednoho a půl roku. Jen teď dlouho ležela ladem, takže mě čeká korekce textu. Už se na ni těším. Pomalu brousím text, dokud nejsem spokojená. Obdivuji, když autor napíše perfektní dílo na první dobrou, já spíš používám odložení do šuplíku, a pak se na příběh podívat s odstupem.

Co sama nejraději čteš? Jsou nějací autoři, kteří výrazně ovlivnili tvoji vlastní tvorbu?

Ráda čtu kdykoliv to jde. Můžete mě potkat i se čtečkou na ulici, nebo zastávce. Nejraději si vybírám fantastiku. Jakou, to už záleží na náladě. Young adult čtu, když si chci odpočinout a prostě do příběhu vplout, dokud nedočtu poslední stránku. Stále nostalgicky vzpomínám na sérii Odkaz Dračích jezdců, která mě společně s Harrym Potterem přivedla k fantasy.

Miluji také více dílné série a příběhy s propracovanou historií a mytologií. Z fantastiky mě současně nejvíc ovlivnil Brandon Sanderson, Andrzej Sapkowski a Adrian Tchaikowski. Také Steven Erikson se svou Malazskou knihou padlých mi velmi imponuje. Můj hlavní spisovatelský vzor je však Stephen King. Jeho knihy mají významné místo v mé knihovně a myslím, že mě nejvíc ovlivnily. Obdivuji na nich, jak jsou různorodé, dokonce i hrdinové nemají jisté, že svou knihu přežijí. Jsou víc psychologické, funguje tam nadpřirozeno a lidství je tam odhalené až na dřeň. Také mě inspiruje, jak má King příběhy navzájem propojené.

Českou fantastiku čtu také, i když v menší míře. Dodnes ráda vzpomínám na Dračí morod Jany Rečkové. Potěšilo mě, že jsem našla dílo, kde mají draci vlastní civilizaci, co se technologicky vyvíjí. Velmi fandím sérii Mycelium od Vilmy Kadlečkové, i když je to spíš scifi. Sympatický hrdina, mimozemšťané a propracovaná dlouhá série. Přesně moje gusto.

Čemu se věnuješ mimo psaní?

Jsem workoholik, neustále musím něco dělat. A nejlépe zkusit co nejvíc věcí. Pokud zrovna nečtu knihy, tak se věnuji svému psovi Hagimu, pak moc ráda kreslím – tužkou a digitálně; šiji šperky, občas koketuji s šicím strojem, ale to je ještě v začátcích. Někdy ale potřebuji vypnout od všeho kolem, a tak si zahraji počítačovou hru. Nejlépe RPG. Momentálně jsem se konečně dostala k Zaklínači 3. Čeká tu na mě i Wolfenstein nebo Mass Effect.

Jak je těžké to se psaním skloubit?

Občas je to náročné. Potřebovala bych obraceč času, abych vše stíhala. Protože na psaní potřebuji nejméně dvě hodiny klidu a být odpočatá. Jinak to nemá cenu. Nepíšu každý den, ráda si pěstuji další koníčky. Mám ráda pestrost. Jen je to často o momentálních prioritách. Někdy není chuť na nic a tak koukám na seriály nebo filmy. Nevylučuji, že si k zájmům časem i něco přidám. Třeba mě láká i výroba vlastních bot.

Dračí město je zařazeno mezi young adult. Jak ty sama této žánr vnímáš, je jen pro mladé čtenáře?

Dračí město je sice zařazené do young adult, ale klasické atributy žánru pro něj moc neplatí. Neprobírá se tu první láska, nebo problémy dospívání.

Vnímám příběh jako mezičlánek mezi young adult a klasickou vysokou fantasy. Mohl by zaujmout i čtenáře, který normálně fantasy nečte. Odehrává se to na naší planetě a magie je tam zatím poskrovnu. S young adult má společný svižný styl vyprávění v první osobě, který je víc emoční a hrdinku, co ještě chodí na střední školu.

Vnímám young adult, hlavně tedy v oblasti fantasy, jako odpočinkové čtení pro každého. Neříkám tím, že je young adult primárně jednoduchá, to ne. Záleží, jak si s tím autor pohraje. Ale je většinou psaná svižnějším jazykem, takže se do příběhu lehce ponoříte. To na young adult miluji. Svižnost s pestrost, dobrodružnost, nové světy, hrdiny, kteří se jako hrdinové nenarodili, ale musí si najít vlastní cestu. Často opustí svou rodinu, dosavadní život…

Každý si v young adult může najít příběh, který ho osloví. Je to docela široký žánr, kde se najdou příběhy od zamilovaných puberťaček, po vražedkyně, zbojníky a mladé mágy, kteří se učí ovládat své schopnosti. Tento žánr má stále co nabídnout. Jen je potřeba se příběhu věnovat, aby nesklouzl k opakovanému klišé. Je pak škoda, že si čtenář při zmínce o young adult fantasy představí naivní hrdinku, kolem které se točí nejlépe dva chlapci a ona si neumí vybrat. Nebo se tam někdo třpytí.

předchozí
další
Komentáře