„Jeleno, málem jsi mě připravila o rozum. Dostala jsi mě do obrovských potíží a dvakrát od té doby, kdy jsem tě poznal, jsem zvažoval, zda nebude lepší tě zabít,“ polechtal mě Valekův dech na uchu. V zádech mi začalo mravenčit. „Ale dostala ses mi pod kůži, přešla do krve a ukradla mi srdce.“
„To zní spíš jako popis jedu než osoby,“ vysoukala jsem ze sebe. Jeho vyznání mě šokovalo i potěšilo.
„Přesně tak.“
Mamka mi vždycky říkala, že úspěch je nejlepší pomsta.
„To jsou nestvůry jen na oko,“ řekla. „Opravdové nestvůry vypadají jako ty a já.“
Znám vás dva dny a nechápu, jak můžete existovat v jedné místnosti a nelíbat se. Mám pocit, že sleduju nějakou romantickou komedii.
Napsat komentář