I knihy měly srdce, sice trochu jiné než lidské, ale i to jejich se dalo zlomit. Elisabeth už to zažila. Byly to grimoáry, které se odmítaly otevřít, jejich hlasy utichly anebo jim vybledl inkoust a stékal po jejich stránkách jako slzy.
Existence je chaos. Nic nedává smysl, tak se tomu snažíme nějaký dát.
Prožívala to, o čem snily všechny dívky v zemi. Princ však byl tolik mimo její dosah, z úplně jiného světa, že by na něj měla přestat myslet v okamžiku, kdy se za ním zavřely dveře. Měla by na něj přestat myslet hned teď. A už nikdy si na něj nevzpomenout, snad jen jako na zákazníka − a jako na prince své země.
A přesto vzpomínka na jeho prsty na její kůži odmítala vyblednout.
„Políbila bych vás na rozloučenou, kapitáne, ale objetí Jeho Veličenstva mi nejspíš seškvařilo pár drátů a obávám se, že váš polibek by mi roztavil hlavní procesor.“
„Jo, to si piš,“ řekl Thorne a mrkl na ni. „To si piš, že by roztavil.“
Napsat komentář