Jasně, můžeme se stýkat potají, šeptat si tu a tam něco ve tmě, ale proč musí o všem vždycky rozhodovat jen kluci? Co já vím, tak máme všichni srdce. Všichni máme mozky. Jak to vidím já, je mezi námi jen pár rozdílů a většina můžu, zdá se, stejně myslí právě onou partií.
Když chceš zachraňovat ostatní, někdy musíš v první řadě zachránit sama sebe.
K čemu moc, když si tě smrt stejně najde. K čemu láska, když tě rodina zradí.
Nehodlám se vzdát toho, co miluju, jen proto, že to nemůžu dělat navždy.
Napsat komentář