„… ti, kteří se nebojí plamene, se spálí. ti, kteří se nebojí čepele, vykrvácí. a ti, kteří se nebojí hrobu…“
„… SI MŮŽOU DĚLAT, CO CHTĚJÍ…“
Zapomínám, že svět se také umí zúžit jen na dva lidi a prchavý okamžik zranitelnosti a důvěry. Na chvíli tak plnou lásky, že zastíní všechno ostatní.
Když se něco rozbije na příliš mnoho kousků, nemůžete nad tím jen tak stát nebo se je snažit slepit zpátky k sobě; někdy prostě bylo potřeba střepy zamést a jít si koupit něco nového.
Nitě osudu nejsou tak dlouhé, sestro. Pokud by měli všichni žít dlouhý život a skončit se šťastným koncem, za chvíli by došly.
Napsat komentář