Každý si z příběhů odnáší jiná ponaučení. Tady mě jedno napadá. Mít srdce je strašné, ale nemít žádné je ještě horší.
Nitě osudu nejsou tak dlouhé, sestro. Pokud by měli všichni žít dlouhý život a skončit se šťastným koncem, za chvíli by došly.
Jedné čarodějnici se můžete vysmát. Tři můžete upálit. Ale co uděláte se stovkou?
Fyzické tělo se uzdraví. Jizvy se ztratí. Ale vzpomínky jsou navždycky. I když zapomeneš, zůstanou uvnitř, hlodají tam a vynoří se, když to nejmíň čekáš.
Napsat komentář