Za šedesát sedm minut se rozejdu s přítelem.
Nemůžu to udělat teď hned, i když ho mám vedle sebe, protože sedíme ve vlaku ploužícím se kolem neutěšeného průmyslového areálu někde v Midlands a do příjezdu na nádraží Londýn Euston nám zbývá ještě dobrá hodina. K tomu musím přičíst ještě zhruba dvě minuty, než si posbíráme zavazadla a vystoupíme z vlaku do nádražní haly. Dalších pět minut budu potřebovat, abych sebrala odvahu a vysoukala ze sebe, co chci říct. V součtu: šedesát sedm minut.
Peklo je jedna velká slavnost.
Věřím, že ty nejtišší chvíle jsou ty nejhlasitější. Tvoje mlčení mi říká víc než tisíc slov.
„Jako slané preclíky ve sladké čokoládě? Fuj!“
„Neříkej to moc nahlas, nebo tě uslyší, začnou bojkotovat svou výrobu a já pak přijdu o půlku životního štěstí!“
Napsat komentář