7 nejlepších polibků v knihách

Pozor, pozor! Jdeme vám trochu okořenit život. Opět jsme vybrali ty nejlepší polibky, u kterých hrozí, že zvýší vaše standardy, protože když takový polibek může dostat knižní postava, tak vy byste od své drahé současné, ale i budoucí druhé polovičky měli taky.

A jako vždy, v tomto článku je plno spoilerů, tak pozor na to.

Poslední song
Aneb když jeden polibek vydá za tisíc romantických songů

Najednou se mé rty tiskly k jejím. Neměl jsem tušení, jak k tomu došlo, jednoduše se to stalo.

Riley se zarazila, její ústa nejprve jako by ztuhla, ale sotva jsem vyvinul trochu tlaku, okamžitě se podvolila. Jemně jsem vtáhl její ret a čekal, jak bude reagovat. Vydala tiché zasténání, chytila mě na zátylku a přitiskla se blíž ke mně. Můj jazyk se setkal s jejím, dotkl se ho jen letmo, dokud jsem neucítil její odpověď. Chutnala po peprmintové žvýkačce a ještě něčem dalším, omamném, co jsem neuměl definovat. Položil jsem jí ruku kolem pasu a pohroužil se do toho okamžiku. Riley líbala právě tak intenzivně, jako zpívala, když se nikdo nedíval: volně a vášnivě. Bylo to, jako by se mi tady a teď chtěla úplně celá odhalit. Otevřela mi své nitro, nabídla mi ho jako dar, který mi, aniž by o tom věděla, darovala svou písní toho večera ve školním divadle.

Jenom nestvůra
Aneb když sladký polibek za sebou zanechá hořkou chuť

„Miluju tě od chvíle, kdy jsem tě poprvé uviděla,“ řekla. Od té doby a už předtím. Teď a navždycky.

„Miluju tě,“ zašeptal jí. „Vždycky jsem tě miloval.“

Joan zavřela oči. Cítila, že jí začaly kanout slzy, když se jejich rty dotkly. A časová osa odpověděla. Svým nestvůřím já to cítila, když se její rty pod jeho pootevřely: změnu ve světě, jako by se k sobě přibližovaly dvě zubaté strany pukliny. Časová osa se opravovala.

Jen na okamžik si dovolila to cítit. Představovala si, že by to s ní a Nickem skutečně mohlo dopadnout takhle. Že by mohli být šťastní.

Divoká říše
Aneb když i letmý dotyk rtů dokáže vymazat hrůzy přechozích hodin

Byl u mě tak blízko a jeho dlaň mě příjemně hřála na tváři, zatímco z dálky ohlašoval jásot davu poslední souboj večera. Cítila jsem se ztracená, truchlila jsem nad ztrátou přítele a sotva jsem se držela na nohou. Toužila jsem po pocitu bezpečí. Klidu. Chtěla jsem cítit, a ne přemýšlet.

Naklonil se ke mně blíž a já na rtech ucítila jeho teplý dech. Toužila jsem po jeho polibku, chtěla jsem aspoň na chvíli cítit něco krásného. Zapomenout na okamžik na všechnu tu bolest a ošklivost. Hřál a byl na mě hodný.

„Brexley,“ šeptl a pak se rty dotkl těch mých.

Bouchnutí zavíraných dveří cely nás vrátilo zpátky do reality.

Magie havranů
Aneb když ho chcete nejdřív propíchnout… a místo toho ho raději políbíte

Přimhouřil oči. Pak natáhl ruku. Bezmyšlenkovitě jsem po ní sáhla, abych mu pomohla vstát. Ale jakmile se naše kůže dotkly, sevřel prsty kolem mých a prudce zatáhl, až jsem mu s nárazem přistála na hrudi. Plášť se snesl dolů a úhledně nám oběma ovinul nohy. Havran mi věnoval okouzlující úsměv. Oplatila jsem mu to zlostným pohledem.

„Použiju na tebe železo!“

„Když musíš,“ řekl trpce.

„Opravdu to udělám!“

„Ano, já vím.“

Uvědomila jsem si, že jeho hrudník je velmi pevný a že obkročmo obepínám jeho štíhlý pas. Nepravidelný dech, jeho i můj, nás mírně rozkolébal proti sobě. Znovu se ve mně hromadilo žhnoucí teplo a klesalo níž.

Nepoužila jsem na něj železo.

Místo toho jsem se sklonila a políbila ho.

Půlměsíční město: Rod nebes a dechu
Aneb když není čas ztrácet čas

„No, vzhledem k tomu, že strkáme nos do fakt nebezpečnejch sraček, asi přišla správná chvíle, abych připustila, že nechci čekat do zimního slunovratu.“

„Na copak?“ Sakra, jeho hlas zněl náhle o oktávu níž.

„Na tohle,“ zamumlala, zvedla se na špičky a políbila ho.

Vyšel jí vstříc a nedokázal potlačit zasténání, když ji k sobě divoce přivinul a přimkl rty k jejím ve stejném okamžiku, kdy se jejich těla dotkla. Když ji ochutnal, měl pocit, že se s ním zatočil celý svět…

Kniha noci
Aneb když je polibek zároveň i výzva

„Pojď ke mně blíž,“ řekl jí.

Když se k němu sklonila, přejel jí palcem po klíční kosti. Dotýkal se přitom její kůže jen docela maličko. Její vlasy kolem nich vytvořily závoj.

Nadzvedl se, aby ji políbil. Jeho rty se jí dotkly opatrně, jako by byla něco křehkého a vzácného. Karamelové nitky. Motýlí křídlo. Něco jiného než mozol v lidské podobě. Nebo kámen čekající na to, až ho někdo prohodí oknem. Něco jiného než Charlie Hallová.

Možná si myslel, že takhle by měl dívky líbat, možná takhle líbal tu holku z fotky ve své peněžence. Možná se snažil prokazovat jí úctu. Pokaždé, když to udělal, si Charlie ale nemohla pomoct a cítila v tom výzvu.

Ranhojička – Zlatá klec
Aneb když otevřete oči a své srdce k tomu

„Otevři oči, lásko,“ zašeptal Jaren.

Chvíli jí to trvalo. Srdce jí bilo jako o závod, bilo, bilo, ale když se na Jarena znovu podívala a uviděla, co čiší z jeho výrazu, všechno se v ní zastavilo.

A vzápětí vybuchla.

Kiva nevěděla, kdo se pohnul jako první, ale najednou se jeho rty tiskly k jejím, jednu ruku jí vpletl do vlasů a druhou si ji tiskl k hrudi. Když ucítila jeho jazyk, zalapala po dechu a automaticky otevřela ústa. Jejich polibek se prohloubil a Jaren zasténal. Ten zvuk způsobil, že se jí už doopravdy podlomila kolena, ale jeho paže, pevná jako ocel, kterou ji svíral kolem pasu, ji udržela na nohou. Naklonila se k němu celým tělem, rukama mu přejela po hrudi až ke krku a do jeho neuvěřitelně hebkých vlasů a přidržela mu obličej u svého, jako by si přála, aby jejich polibek nikdy neskončil.

 

předchozí
Markéta alias Mlovesreading

Čtu hodně. Kdekoliv, kdykoliv. Ať už jedu dvě zastávky tramvají, nebo třeba jenom čekám ve frontě. Pokud je tam romantika, nezáleží mi na žánru a nesnáším smutné konce. Miluju krásné…

více
Komentáře

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.