Máme pro vás další #autorskouinspiraci, tentokrát od Rozálie Pražákové, které vyšel závěrečný díl fantasy série Korunovační klenoty. Čtěte dál, pokud vás zajímá, co stojí za vybranými scénami z Žezla hněvu.
Kapitola 13, str. 87Na to, že si ještě před pár hodinami myslel, že zemře, mu nyní bylo nepochopitelně nádherně. Všechno bylo nádherné. Taky se všechno trochu nepochopitelně točilo, ale to už bylo vedlejší. Kdy naposledy takhle pil?
Rozvaloval se v jednom z křesel, v krbu praskal oheň a za okny hučel ostrý vítr. Tohle byl život, který by chtěl, život, který si zasloužil. V klíně mu vrněla Datherine a nechala se drbat za ušima. To stvoření mělo úžasnou moc uklidňovat. A čaroděj sedící naproti němu měl zase neskutečnou schopnost opíjet. Sebe i ostatní, očividně. Košili měl rozepnutou téměř celou, rukávy vyhrnuté nad lokty a neustále si pohrával s tmavými kudrlinami vlasů. Hlavu měl zakloněnou, opřenou o křeslo, a na tváři tak zářivý úsměv…
„Ta holka tě dostala na lopatky!“
„To ne, ty to nechápeš, mezi lopatky mířila tím mečem, já ležel jak budižkničemu ksichtem na zemi.“
Dein vyprskl smíchy. „A tobě se to líbilo.“
„No, to se mi tedy rozhodně nelíbilo,“ zavrčel Sullivan, potom se ale podíval Deinovi do očí a rozřehtal se na celé kolo. „Máš pravdu, nejspíš se mi to trochu líbilo.“
Psát kapitoly s Deinem a Sullivanem byla rozhodně jedna z mých nejoblíbenějších částí celého procesu. Šlo to samo. Možná tomu napomáhala Deinova povaha, možná ten alkohol, kterým jsem je oba dva neustále prolévala, ale Sullivan byl v těchto kapitolách tak nějak lidštější. A já si ho díky tomu navzdory svému přesvědčení, že je to pěkný hajzlík, oblíbila.
„Člověk by si myslel, že po včerejšku už na její hrdlo ani nesáhneš.“
Avery vytřeštila oči a rázem byla naprosto vzhůru. Přitáhla si přikrývku až k bradě a omotala si ruce kolem hrudi. Dein se rozvaloval v jednom z křesel a na rtech se mu zračil pobavený úsměv. V klíně mu spokojeně vrněla Datherine, jeho čarodějné prsty zabořené v jejím kožichu. Avery střelila pohledem po Sullivanovi, jako by čekala, že čarodějovi něco řekne, že ho pošle pryč, ale on sebou jen praštil zpátky do polštářů, a když si zajel prsty do černých vlasů, z úst mu unikl smích. Vůbec ho netrápilo, že se nyní, když z něj Avery strhla přikrývku, vystavoval čarodějovi na odiv jen v chabé výmluvě pro spodní prádlo.
„Kdyby ses někdy dotkl jejího hrdla, nejspíš by ses toho pocitu taky odmítal vzdát,“ odvětil Sullivan, jeho hlas stále zastřený spánkem.
„Kdybys mě včera večer nevyhodil, mohli jsme se k tomu dopracovat.“ Avery toho měla akorát tak dost. Jejich provokativní úsměvy tahaly za nitky jejích nervů.
„Haló! Já jsem tu taky!“ ozvala se, aby přerušila to jejich nekonečné dohadování.
Dain našpulil rty a prohlížel si ji přimhouřenýma očima. „My víme, právě teď jsi předmětem naší konverzace.“
Myslím, že každý autor je buď milovník dialogů, nebo popisů. Já rozhodně hlasuju pro ty dialogy. Žezlo je jich plné, nemůžu se jich nabažit. A jedna věc, která mě neskutečně mrzí, je, že nebylo víc času na tuhle trojici. Averyina prudkost, Sullivanovo pohrdání a Deinovy špatné vtipy by dohromady podle mě daly kouzelnou kombinaci. A nespočty slovních přestřelek.
Tohle byl konec. Ta chvíle, kdy jste toužili otočit na další stránku, ale našli jste místo ní jen prázdný papír. Konec, o kterém jste takovou dobu snili, a když konečně přišel, bylo to pro vás příliš brzy. I když jste získali, po čem vaše srdce celou dobu prahlo, ztratili jste toho příliš mnoho.
Jsem přesvědčená, že se spoustě lidí nebude líbit, jak Žezlo končí. A těm se s těžkým srdcem hluboce omlouvám. Ale já ten konec napsala pro sebe. Takový, jaký měl být už od začátku, takový, u kterého vám spadne brada a který vám nedá pár dní spát. A i kdyby s tím nesouzněl jeden jediný čtenář, udělala bych to znovu. Já ho zbožňuju, a doufám, že i vy si k němu nakonec najdete cestu.
Nedávno vyšlo pokračování slovanské fantasy Světla nad močálem od Lucie Ortegy, a tak si pro vás nachystala další #autorskouinspiraci. Čtěte dál a zjistěte, co ji inspirovalo při psaní Pána močálu. Pán močálu, str. 25 Předlouhá léta plná krvavých změn celý náš kraj krutě poznamenala a násilný návrat ke katolické víře zanechal hluboké šrámy. K tomu […]
V dubnu vychází tolik knížek, že prakticky můžete mít na každé dva dny jednu 🤭 Tak se na ně (a na spoustu novinek z knižního světa) pojďte podívat 😎
Přečtěte si dnešní #autorskouinspiraci Michaely Dopitové, ve které se podělila o to, co stálo za vznikem některých momentů v její nové knize Můj důvod žít. Kapitola 16, Damián (str. 95) „Kurva!“ ulevím si a praštím pěstí do nejbližšího boxovacího pytle. V další chvíli zůstanu stát jako opařenej a s šokem sleduju, jak se silou mý […]
