10 nejlepších polibků v knihách

Dva díly nejlepší polibků prostě nestačí. Od minulých dvou článků totiž vyšla řada skvělých knih, ve kterých se ukrývají nezapomenutelné polibky, které vám prostě musíme připomenout (kdybyste náhodou zapomněli). Vybrali jsme našich deset favoritů (v překladu: deset knížek, které bychom klidně četli pořád dokola) a s nimi deset polibkových scén.

Pozor na spoilery v článku.

Mlčící fontány
Aneb když první polibek dostanete na doopravdy nečekané místo

Když ji zase přitočí k sobě, její tancem rozevláté vlasy se mu otřou o tvář. Voní po citronech. Šaty má tak tenké, že to je, jako by se jí dotýkal na kůži. Cítí přes ně sponu na jeho opasku? Najednou má u ucha její rty.

„Ay, řekla bych, že potřebujeme garde.“ Daniel ucítí lehounké zatahání na ušním lalůčku.

Ona ho políbila?

Ana ho políbila na ucho.

Vážně se to stalo?

Navždycky
Aneb když ne všechny polibky musí být dokonalé

Asi jsem při tom vypadala vyděšeně, protože Travis zaváhal. Já jsem ale vyděšená nebyla, chtěla jsem to konečně udělat, chtěla jsem to zkusit. Chtěla jsem konečně něco cítit, něco velkého. Téměř bez hnutí jsem cekala, co se stane, a snažila se mu očima říct, aby udělal první krok. Po pár sekundách opatrně vzal moje zimou zrůžovělé tváře do dlaní a naklonil se ještě blíž. Zatajila jsem dech a otřela svoje rty o ty jeho. Víc povzbuzení už nepotřeboval a políbil mě.

Ohňostroje, zemětřesení, motýli v břiše… se nekonali.
Cože?
To bude asi nějaký omyl.
Nebo dělám něco špatně?
Teď už by ti motýli v břiše měli něco dělat.
Proč jsou všichni v kómatu?
Třeba jsou jenom nervózní, a proto ani nedutají…

Navždycky (vol 2)
Aneb když ty motýli tam sice nejsou, ale něco jiného se skrývá hluboko uvnitř

Pohledem jsem sklouzla ke křivce jeho rtů. Vypadaly měkce a teple a já jsem najednou pocítila iracionální touhu je ochutnat. Jenom maličko, jenom abych věděla, jestli jsou opravdu takové, jaké se zdají.

Musel se mi zavařit mozek nebo jsem se celá najednou nějak porouchala, protože jsem to po chvilce váhání udělala. Vymazala jsem veškerý prostor mezi námi a políbila ho.

Ohňostroje, zemětřesení, motýli v břiše… se nekonali, ale měla jsem podezření, že se to v reálném životě prostě neděje, že je to celé jen výmysl filmového průmyslu.

Nejdřív jsem cítila jenom teplo jeho rtu na těch mých. Dotýkaly se jen lehce a v téhle fázi jsem si mohla ještě nalhávat, že se to vlastně neděje. Když mi začal polibek oplácet, už to nešlo. A co víc… něco tam bylo. Schované hodně hluboko, ale bylo.

Půlměsíční město
Aneb když se konečně přestanete na okamžik ovládat

Ruce se jí přestaly chvět. Hunt zvedl pohled od její dlaně a uviděl, že její oči jsou lemované stříbrem – a plné ohně. Propletl prsty s jejími. „Tak už mě ksakru polib, Quinlanová.“

Udělala to. U temného Helu, udělala to. Jeho slova sotva dozněla, když mu přejela prsty po čelisti, ovinula mu ruku kolem krku a políbila ho.

Jakmile se Huntovy rty dotkly jejích, Bryce vybuchla. Nevěděla, jestli za to můžou týdny bez sexu nebo sám Hunt, ale úplně se přestala ovládat. Jinak se to nedalo popsat, když mu zajela rukama do vlasů a přisála se k jeho rtům.

Žádné váhavé sladké polibky. Pro ně ne. Nikdy.

Jakmile se jejich rty dotkly, otevřela ústa a on zajel jazykem dovnitř a ochutnával ji v divokých odhodlaných tazích. Když ji poprvé ochutnal, zasténal – a ten zvuk byl jiskra, která zažehla požár. Bryce se zvedla na kolena, zabořila mu prsty do hebkých vlasů, a nedokázala se ho nabažit, nedokázala odolat jeho chuti, ve které se mísil déšť, cedr, sůl a čiré blesky. Přejížděl jí rukama po bocích, pomalu a klidně, i když zasypával její ústa prudkými hlubokými polibky.

Rytmus, já & Malychin
Aneb když na svůj polibek čekáte tak dlouho, až potřebujete písemné potvrzení

„Jestli si myslíš, že pro mě nic neznamenáš, jsi pěkně padlá na hlavu. Znamenáš pro mě hodně.“ Jeho rty se vznášely hned vedle mých. „Všechno.“

Mrtvá. Byla jsem mrtvá a tohle byl posmrtný život.

Pomalinku si mě k sobě přitáhl. Jeho dlaň se dotkla mé tváře. Jeho odhodlané, měkké rty se přitiskly k mým tak něžně, že se mi zatajil dech. Saša zlehka otevřel ústa, jemně mé rty přemlouval, aby ho napodobily. Pak citlivě natočil hlavu tak, aby polibek prohloubil. Chutnal po mátě.

V tu chvíli mě chytil oběma rukama a přivinul si mě k sobě, jako by se bál, že se od něj odtáhnu. Já ho ale líbala stejně vášnivě jako on mě, až se mu z hrdla vydralo hluboké zasténání. Jedna jeho dlaň mi vklouzla na zátylek, přimáčkl mě k sobě a druhou ruku mi omotal kolem pasu a přitiskl se ke mně spodní polovinou těla. Štíhlé svaly jeho trupu jen hrály, jak se ke mně tiskl, jak náruživě mě líbal.

Pak se na kratičký okamžik odtáhl a lípl mi mokrou, měkkou pusu na tvář. „Mám ti to dát písemně?“

Se zachvěním jsem přikývla a zvedla jsem k němu hlavu. „Asi jo.“

Kudy ke hvězdám
Aneb když stará láska nerezaví

Bez varování na svých rtech ucítím jeho ústa. Hrubě a neústupně mě políbí. Popadne mě rukama za hlavu a přidrží si mě na místě. Dlouhou chvíli tam jen strnule stojím a nejsem si jistá, jestli ho chci odstrčit, nebo ne. A pak mě zničehonic zachvátí žár a já roztaju.

A polibek mu oplatím.

A bože, je to dobré.

Povolí sevření rukou a zaplete mi prsty do vlasů. Jazykem si něžně pohrává s mým. A když mi dojde kyslík a musím se odtáhnout, vtiskne mi polibek do koutku úst. A na tvář. Na čelo. A prolíbá se po čelisti až ke krku. K uchu – a teď nejspíš omdlím rozkoší. Dokonce mi odtáhne tričko, aby mě mohl políbit na klíční kost. Má horké rty a škrábe mě strništěm tím nejlepším možným způsobem. Polibky jsou dlouhé, pomalé a promyšlené a velmi, velmi sebejisté. Vypadá to, jako by jimi kreslil na mé tělo nějakou mapu, jako by sledoval stezku, kterou si naplánoval ve své hlavě.

Studie jedu
Aneb když přirovnání k jedu je vlastně kompliment

„Jeleno, málem jsi mě připravila o rozum. Dostala jsi mě do obrovských potíží a od dvakrát od té doby, kdy jsem tě poznal, jsem zvažoval, zda nebude lepší tě zabít,“ polechtal mě Valekův dech na uchu. V zádech mi začalo mravenčit. „Ale dostala ses mi pod kůži, přešla do krve a ukradla mi srdce.“

„To zní spíš jako popis jedu než osoby,“ vysoukala jsem ze sebe. Jeho vyznání mě šokovalo i potěšilo.

„Přesně tak,“ odpověděl Valek. „Omámila jsi mě.“ Obrátil si mě k sobě čelem a než jsem se nadála, políbil mě.

Dlouho potlačovaná touha se ve mně probudila s plnou silou, a tak jsem si Valeka přitáhla blíž a jeho polibek se stejnou vášní opětovala.

Moje reakce mě samotnou příjemně překvapila. Bála jsem se, že po Reyadově mučení bude moje tělo reagovat znechucením na všechny muže, ale když jsem spočinula v náručí Valeka, spojily se tak i naše mysli a duše.

Spící Beatrice
Aneb když si jste konečně jistí, co cítí ten druhý

I v téhle chvíli, kdy by se pro nezaujatého pozorovatele zdálo být všechno jasné, oni dva svou vzájemnou náklonnost stále zpochybňovali. Kde byla ta hranice, u které by si konečně uvědomili, že ten druhý cítí to samé?

A pak Charlie zmenšil vzdálenost mezi nimi na milimetry. To rozhodlo, pochybnosti se vypařily do vzduchu během nanosekundy. Bea si stoupla na špičky a najednou bez strachu zlehka přitiskla svoje ústa na Charlieho dokonalé, rozechvělé rty.

Chvíli jen tak zůstali, rty spojené jejich prvním polibkem, oba překvapení, jakým směrem se situace obrátila. Bea věřila, že si nedokáže představit nic lepšího, dokud se Charlie nejistě malinko neodtáhl, aby pak vzápětí políbil její horní ret. Oplácela mu polibek nejdřív nesměle, po chvíli stále s větší odvahou. Charlieho ruce našly její pas a Bea mu svoje položila kolem krku, aby je mohla v následující vteřině zabořit do jeho hebkých vlasů. Přitáhli se k sobě ještě blíž, ale jejich rty se nerozpojily, stále se poznávaly, zapamatovávaly si tvar úst toho druhého, jejich chuť i vůni.

Holubice a had
Aneb když musíš, tak zakrvácená podlaha tě nezastaví

V jednu chvíli jsme klečeli na zakrvácené podlaze, v další jsem ho objala kolem krku a políbila. Na zlomek sekundy se překvapeně odtáhl, pak ale pevně popadl látku kabátu na mých zádech a pevně, nesmlouvavě přitiskl své rty na mé.

Sebeovládání mě nadobro opustilo. I když mě Reid držel blízko, chtěla jsem mu být ještě blíž. Chtěla jsem každý centimetr z něj. Objala jsem ho ještě pevněji a svým tělem jsem opsala pevné linie jeho. Jeho širokou hruď, jeho břicho, jeho nohy.

S tichým zasténáním protáhl ruce pod mými stehny a zvedl si mě. Objala jsem nohama jeho pas a on mě položil na podlahu a líbal ještě víc.

Na co slova nestačí
Aneb když se lekce bojového umění trochu zvrhne

„Můžu?“ zeptá se tiše.

Důrazně přikývnu a on se usměje.

Potom se jeho rty zlehka otřou o moje a já zalapám po dechu. Propletu prsty jeho vlasy.

Zase se o mě otře rty, ale tentokrát prodlévá trochu déle. Jeho pusa se pohne proti mojí a moje rty se pootevřou v odpověď. Chutná jako skořice a voní jako vanilka a já se v tomhle okamžiku celá topím.

Položí ruku na můj pas, proužek kůže, kde se mi při válení v trávě povytáhlo tričko z džínů. Já mu zase vjedu prsty pod rukáv, svírám jeho rameno a přitahuju si ho k sobě.

Potom jeho jazyk zavadí o můj a mně to z hrdla vyloudí tlumený zvuk. Vjede mi rukou pod lem trička, jeho dlaň sála na kůži mého pasu. Můj svět se scvrkne v tenhle okamžik, teplo a sladkost a pocit jeho těla na mém.

Polibek v Římě
Aneb když díky polibku zmizí okolní svět

Ale ani Matteo, ani já si toho posledních deset minut, co tu stojíme, moc nevšímáme.

Je to úplně jiny pocit, líbat někoho jen proto, že to chcete. Ne proto, že mu prostě ukazujete své city, ne proto, že se pokoušíte potvrdit si ty jeho, ale proto, že je to osoba, která vás přitahuje; někdo, koho prostě chcete políbit.

Už je to dlouho, co jsem něco takového cítila.

předchozí
další
Markéta alias Mlovesreading

Čtu hodně. Kdekoliv, kdykoliv. Ať už jedu dvě zastávky tramvají, nebo třeba jenom čekám ve frontě. Pokud je tam romantika, nezáleží mi na žánru a nesnáším smutné konce. Miluju krásné…

více
Komentáře

2 komentáře: “10 nejlepších polibků v knihách”

  1. Tereza napsal:

    Jee, jak ja se tesim na rereading Holubice a hada 😍. Tahle scena je Top strop 🥰.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *