Byla nepostižitelná. Byla dnes. Byla zítra. Byla nejnepatrnějším závanem vůně kaktusového květu, byla třepotajícím se stínem sovičky kulíška.
Možná tak milují všichni muži. Víc očima než srdcem.
Většina lidí se v lese bojí, protože věří starým příběhům o vílách, které by jim mohly zmrazit čas v krvi, nebo o čarodějkách, které by jediným zašeptáním uměly rozsypat jejich roky po sněhu.
Muž po mém boku je mým protikladem a odrazem. Tmou k mému světlu. Světlem k mé tmě. A vším, co je mezi tím. Nejsem si ale jistá, že bychom dokázali přestát bolest toho být spolu, a zároveň bez sebe. Láska prostě nestačí.
Jde jen o to, že se přece nevzdáš svého světa, jen abys někomu dokázal, že ho máš rád. Lepší je ty dva světy propojit. Tvůj svět se tím zvětší, a ne naopak.
Jiskra zažehla požár! A jestli shoříme my, vy shoříte s námi!
Pro všechny, kdo si někdy přáli najít tělo v knihovně.
Pro všechny, kdo si někdy přáli najít tělo v knihovně.
Roztáhni svoje silná, robustní křídla a leť. Tryskem, vole!
„Na chvíli jsem měl dojem, jestli jsi po mně nevystřelila ty.“
„A co tě dovedlo k závěru, že jsem to já nebyla?“
„Ty by ses trefila.“