Sebevražda. Zřejmě se někdy pozdě v noci probudil a rozhodl se skočit ze sedmého patra. Pravda, nejdřív si to zkomplikoval tím, že si vrazil nůž do zad, což se mi zdá být přehnané.
Myslíte si, že protože jsem chudá, bezvýznamná, ošklivá a malá, jsem taky bez duše a bez srdce? Tak to se mýlíte! – mám právě tolik duše jako vy – a právě tolik srdce!
Za šedesát sedm minut se rozejdu s přítelem.
Nemůžu to udělat teď hned, i když ho mám vedle sebe, protože sedíme ve vlaku ploužícím se kolem neutěšeného průmyslového areálu někde v Midlands a do příjezdu na nádraží Londýn Euston nám zbývá ještě dobrá hodina. K tomu musím přičíst ještě zhruba dvě minuty, než si posbíráme zavazadla a vystoupíme z vlaku do nádražní haly. Dalších pět minut budu potřebovat, abych sebrala odvahu a vysoukala ze sebe, co chci říct. V součtu: šedesát sedm minut.
Jakmile se člověk jednou stane vítězem, musí jím zůstat, protože to od něj všichni očekávají.
Navzdory tvrzením v médiích, podle nichž jsou feministky údajně ustavičně rozhněvané a vážné, nachází 98 % feministek ve feminismu radost, což je po pravdě vyšší úspěšnost než v případě koťátek a čokolády. Na feminismus totiž, technicky vzato, není nikdo alergický.
Stáli jsme tam a dívali se na sebe, ani jeden z nás nic neříkal. Ale bylo to takové to mlčení, které v sobě nese všechno.
Nikdy jsem nepochopila, proč se pondělí považuje za nejhorší den v týdnu. S tím absolutně nesouhlasím. Je to neděle. To ticho a klid, které o nedělích panuje, jsem opravdu začala nenávidět.
Dívky umírají na věci jako hlad, nemoci, nehody, porody a násilí. Zabít dívku stojí víc než bolavé srdce. Jsou odolné jako skály.
Za devatero horami, devatero plastovým odpadem znečištěnými řekami a jedním vysílačem na vysoké skále se nachází malé království…
Ale teď jsem pochopila, že někdy lze na jednu misku vah vložit jednoho člověka a na druhou celý svět, a jazýček se nevychýlí ani na jednu stranu.