Každý společenský styk má svůj účel – získat informace, spojence, lásku, vyvolat nenávist, odhalit motiv. Jen slaboši se společensky stýkají pouze pro zábavu.
Pokud je láska posedlost, moje dopisy jsou jako exorcismus. Osvobozují mě. Nebo si to aspoň říkám.
Nejradši bych se opět schoulila do jeho opotřebovaných pér, rozevřela knihu, kterou jsem předtím začala číst, a jednoduše zapomněla, že existuje nějaký svět společenských dýchánků a sňatkuchtivých matek.
Víc než hříchu jsem se vždycky obávala těch, kteří nenávidí hříšníky.
„Je čas žít, Cilko,“ řekl. „Beze strachu, s nadějí na budoucnost.“
„To je báseň?“ zeptala se a skrz slzy se usmála.
„Je to začátek zázraku.“
Morrigan se nezamlouval Klub vysoce ctižádostivých mladých lidí pro určování cílů a jejich dosahování, který se scházel každé pondělí, úterý, středu a čtvrtek večer a v neděli na celý den. Pomyslela si, že spíš by se mohla dát k Bezvýhradně anonymním introvertům, od kterých si slibovala, že žádné schůze ani shromáždění mít nebudou.
V tomhle světě musíme spoléhat na ženské zbraně, ať už je to bystrá mysl, ostré lokty, lsti anebo slzy.
Nemusíte být zamilovaní, abyste napsali píseň o lásce, a stejně tak nemusíte někoho nenávidět, abyste napsali píseň o nenávisti.
Kdo jste, že můžete říct, že být dámou není také svým způsobem válka?
