Líbat se s Cardanem je úplně jiné, jako odvážit se přeběhnout po nožích, jako adrenalin, který člověk pocítí při úderu blesku, jako chvíle, kdy člověk odplave příliš daleko od břehu a uvědomí si, že se nezvládne vrátit, a nad jeho hlavou se zavře chladná, temná voda.
Není nic takového jako žít šťastně až do smrti. Je jenom život. Je na nás, aby byl šťastný.
Budu tě milovat i v době, kdy tento svět bude zapomenutým šepotem prachu mezi hvězdami.
Dobrá facka je občas lepší než špatný polibek.
Slova nás spojila, i když nás držela od sebe dál.
Máme v sobě velikost. Veliké životy, veliké dějiny. Proč se spokojit s něčím míň? Proč se vydávat na praktickou, obyčejnou cestu? Rodíme se, abychom snili a tvořili věci, o kterých sníme.
„Je pravda, že jste křičel na profesorku Umbridgeovou?“
„Ano,“ přiznal Harry.
„Nazval jste ji lhářkou?“
„Ano.“
„Tvrdil jste jí, že Ten, jehož jméno nesmíme vyslovit, se vrátil?“
„Ano.“
Profesorka McGonagallová se posadila za stůl a pozorně se na Harryho zadívala. Pak znovu promluvila. „Vezměte si sušenku, Pottere.“
Nežádám tě, abys mě takhle miloval vždycky, ale prosím tě, aby sis to pamatoval. Někde uvnitř budu vždycky taková, jaká jsem dnes večer.
Člověk se někdy dostane do fáze, kdy už to bolí tolik, že udělá cokoli, aby se té bolesti zbavil. I když to znamená, že přitom zraní někoho jiného.
