7 nejlepších queer polibků v knihách

Láska kvete ve všech barvách duhy, a polibky toho jsou nejlepším důkazem. Takže jsme pro vás dneska vybrali ty nejlepší queer důkazy lásky, které může young adult knižní scéna nabídnout.

Než se ale pustíte do čtení, varujeme vás, že článek může vyzrazovat zápletku nebo její část.

Srdcerváči 5
Aneb když motýlky v břiše nahradí kytičky

Okouzlení
Aneb když je potřeba udělat pořádný polibkový výzkum

Slunce se nakloní dopředu a bez jakéhokoli varování mě políbí na otevřená ústa, čímž mě zastaví uprostřed věty. Polibek je jemný a sladký a prchavý, ale rozhodně to je polibek. Potom se stejně nečekaně odtáhne a nechá mě ohromeného, neschopného slova, s ústy pořád napůl otevřenými, ale s přízračným otiskem rtů.

„Bylo to v pohodě?“ zeptá se Slunce.

V pohodě? Bylo to víc než v pohodě. Bylo to nečekané a boží. Odkašlu si. „Asi jo? Ale budu potřebovat víc empirických důkazů, abych si mohl udělat pořádný názor. Druhou sadu dat, jestli mi rozumíš.“

Slunce mi věnuje jeden ze vzácných velkých úsměvů, krásných a zářivých. Znovu se ke mně nakloní, konečky prstů mi položí na čelist a přitiskne svůj úsměv na moje ústa. Pomalu se do polibku ponořím a zavřu oči. Tentokrát to trvá o něco déle a já roztřeseně vzdychnu, pohlcený našimi spojenými rty, přerývaným dechem, zničujícím roztomilým zvukem, který Slunce vydává, když polibek opětuju, i když neohrabaně.

Posmrtná láska
Aneb když mají mosty pravdu

Konečně se zastaví, ale než se stačím zeptat, co se děje, koukne se nahoru. Když zdvihnu pohled, všimnu si, že někdo zespodu na most nasprejoval slova PROSTĚ JI POLIB. Podívám se na ni a v ten okamžik, ten jediný okamžik, se mi celý svět rozetne na dvě části, Před Poppy a Po Poppy, a vím, že strávím zbytek svýho života jejich porovnáváním.

Zvedne ke mně ruce, a když si mě k sobě přitáhne, zalapám po dechu, jednou rukou sevře klopu mé kožené bundy, druhou mi položí na tvář. Víčka se mi se zachvěním zavřou a naše rty se dotknou v takovém polibku, že se pro ni musím natáhnout taky, prsty se jí zaryju do boků a držím ji, jako by jinak mohla odletět, zatímco vlaky v dálce rachotí skoro stejně hlasitě jako moje srdce.

Blízko
Aneb když kladete ty správné otázky

Mladokrevní
Aneb když je potřeba přerušit větu uprostřed slova

„Protože jakmile ji poznáš, zjistíš, že je totálně psycho a…“

Ale žádné a nebylo. Všechna a světa zmizely do éteru, protože Kat mě najednou líbala.

Kat líbala .

Ani jsem si nevšimla, že se ke mně přiblížila. Bylo to tak náhlé, že jsem prsty měla pořád obemknuté kolem laminátové hrany dřevěného stolu a prohnuté lokty. Katiny rty proti mým působily hřejivě a jemně a sladce. Její vlasy vonící jasmínovým šamponem mi padaly do obličeje. Dlaní mi obemykala bradu, prsty měla položené na mé tváři. Skoro jsem ji nedokázala líbat zpátky – a pak najednou jo. Měla zavřené oči a nos mi tlačila do tváře a všechno to bylo zároveň jemné a zuřivé, jako ten moment vteřinu předtím, než se rozbrečíte.

Pochybná kouzla pro cynické čarodějky
Aneb jaký je to pocit, líbat čarodějnici

„Bojím se skoro pořád,“ přiznám se. Když to vyslovím nahlas, najednou si uvědomím, jaká je to pravda. Cítím, že se mi do očí tlačí slzy.

Pix se ke mně nakloní. Bere mě za ruku.

„Já vím,“ přikývne. Samozřejmě, že ví.

Na co teď myslím, Pix? Řekni mi to.

„Můžu ti dát pusu?“ zeptá se. Vyzní to tak, jako by úmyslně chtěla změnit téma na něco příjemnějšího.

Dívám se na ni a chvíli si říkám, že si určitě dělá legraci, ale její tvář je vážná.

Neuteč, Eleanor.

„Ano,“ řeknu pevným hlasem a pořád čekám na pointu.

Pix se ke mně nakloní; její rty se setkávají s mými.

Cítím slabý šum elektřiny. Ne ty nepravidelné poklesy a vrcholy Chloeiny touhy, ale bzučící, stálou vibraci.

Nemysli teď na Chloe.

Položí mi ruku na tvář a přísahám, že se zvedne vítr. Čerstvě uschlé listí na zemi kolem nás začíná poletovat v malém tornádu.

Takový je pocit líbat čarodějnici.

Jako by pomocí kouzla ovládala počasí kolem nás.

Jako by jí sama příroda šla na ruku.

Polibek skončí, Pix se odkloní a podívá se na mě.

„Děkuju,“ řekne, jako bych jí prokázala nějakou laskavost. „Jo,“ odpovím a nevěřím, že se to skutečně stalo. „Není zač.“

Naše bouřlivé konce
Aneb když na vyznání dojde až po deseti letech

„Měl jsi deset let na to, abys něco řekl, a rozhodl ses to udělat teď?“

A Benedikt se z jakéhosi zcela nesmyslného důvodu zmohl na slabý smích. „Je to nevhod?“

„Naprosto nevhod.“ Marshall třemi kroky překlenul vzdálenost mezi nimi a zastavil se přímo před ním. „A navíc ses mě v rámci vyznání lásky rozhodl obviňovat. To tě nikdo nenaučil slušnému chování? Proboha…“

Marshall Benedikta chytil za krk a políbil ho.

Jakmile se jejich rty dotkly, Benedikta zasáhlo stejné opojení jako při přestřelce, při vysokooktanové honičce, vzrušení, které přicházelo, když se poté člověk skrýval někde v uličce. O líbání nikdy moc nepřemýšlel, moc ho nezajímalo nehledě na to, kdo byl na druhém konci. Nikdy po něm netoužil, uvažoval o něm jen jako o abstraktním pojmu, ale pak se k němu Marshall přitiskl blíž a jemu se do žil vlil žár a uvědomil si, že nešlo o nezájem. Jen to musel být Marshall. Odjakživa to byl Marshall. Když Benedikt zvedl ruku a  zajel mu prsty do vlasů a  on vydal zvuk hluboko v hrdle, Benediktovi se hlavou honilo jedině, že tohle je posvátný pocit.

předchozí
další
Marky alias Endlessbibliophile

Nikdo mi doufám neříká jinak než Marky. Ale myslím, že moje instagramové jméno @endlessbibliophile (nekonečná knihomolka) mě docela vystihuje. Čtu totiž všechno od návodů k pracímu prášku, přes fantasy až…

více
Komentáře

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *