3x inspirace Terezy Kučírkové

V dnešní #autorskéinspiraci se podělila o informace z tvůrčího procesu Tereza Kučírková, vítězka soutěže CooBoo hledá talent a autorka contemporary knížky U Jedné náušnice.

1. ukázka (Úvod, strana 9)

Byl to právě tenhle neobvyklý prvek, která dal kavárně její jméno. Dlouhá korková deska, několikrát nastavovaná, aby poskytla prostor dalším přírůstkům, byla posetá náušnicemi. Zlatými, stříbrnými nebo bižuterními. Drobnými i okázalými, vkusnými i kýčovitými. Ale vždy osamocenými ve svém vzoru. Všechny se bořily do nástěnky bez své družky. V korku byly také patrné díry po kusech, které někdo vyjmul. To, když se ve vzácných případech někomu podařilo najít druhou do páru.

„Neptejte se,“ poradila nově příchozí Karolína. „Přečtěte si to,“ ukázala na ručně psaný text na zažloutlé cedulce.

Některé bytosti a věci mají žít v páru,

druhá šance na nalezení spřízněné duše chce své místo.

Hledání je celoživotní úkol,

a proto se nikdy nepřestávej koukat.

Jako úplně první z celé knihy mě napadl právě koncept kavárny, ve které její majitelka schraňuje nalezené náušnice. Sama jsem ztratila hodně oblíbenou náušnici, kterou nikde neprodávali. Prošla jsem všechny obchody a nesehnala ji. Tehdy jsem si říkala: „To přece musí být častý problém. Neměl by existovat nějaký podnik, který by ho vyřešil?“ Tak teď už existuje, i když jen v knize.

2. ukázka (Kapitola 2, strana 22)

Stačilo ale pár pohlazení teplých slunečních paprsků a čerstvý vzduch vonící trávou a létem. Matylda zavřela oči. Káraly ji za to kamarádky i neznámí kolemjdoucí.

„Vždyť se zabiješ,“ křičela za ní kdysi máma. Ta si už jistě myslí, že to nedělám, pousmála se.

Dívky jely z mírného kopce, na kterém stál stadion, k branám parku. Matylda se v poryvech nakláněla doprava a doleva a připadala si jako pták, který bez námahy pluje nad světem. Pak ucítila vůni kávy. Otevřela oči a chvatně seskočila, čímž předešla pádu.

„Tys měla zase zavřený oči, M.!“ vykřikla Sára. „Hele, já tě fakt nechci zase sbírat.“

Matylda si to už ale šinula k malému pojízdnému stánku s čerstvě praženou kávou. Milovala tyhle stánky, po městě se pohybovalo několik zmrzlinářů a baristů a jejich produkty vždycky stály za to.

„Takhle zradit paní Juliánovou,“ protestovala Sára.

„Neboj, víš, že kafíček zvládnu víc.“ Matylda si mlsně prohlížela nabídku a objednala si dvojité cappuccino. Když přebírala vysoký kelímek s mléčnou pěnou přetékající přes okraj, oči jí zářily radostí. Zubila se od ucha k uchu. Položila longboard zpátky na kolečka.

„No to ani omylem,“ vypískla Sára a odstrkala ji na lavičku. „Já tě znám, ty se budeš zase kochat přítomným okamžikem a nejenže se zabiješ, ještě se u toho opaříš.“

Charakter Matyldy je pro celý příběh velmi důležitý. Nezlomná optimistka, která odmítá být spoutána konvencemi. Svoboda její mysli se promítá do jejího chování s až smrtelně nebezpečnou silou. Matyldino hazardování je ve skutečnosti jen dětinskou hravostí, kterou v sobě dívka má a pro kterou musí najít správné užití. Inspirací pro její povahu byly mé vlastní mladické šílenosti 😀

3. ukázka (Kapitola 17, strana 138)

„A teď, jelikož nám zbývá ještě pár chvil z tohoto nádherného večera, dejme se do tance,“ vyzvala zúčastněné. Cimbálová muzika nachystaná k večernímu vystoupení ochotně spustila oblíbenou polku. Nikdo se však na pódium nehrnul. A v tu chvíli vstal pan Majer. Došel až přímo k osamocené ženě, ta ho sledovala s přimhouřenýma očima, jako by se snažila vybavit si jeho tvář. Pak jí padl zrak na jeho kapsu a rozklepala se jí kolena. Ještěže křeslo na pódiu zůstalo a ona se do něj mohla vděčně posadit. Oči měla zalité slzami, ale z jejího obličeje dál sálala radost.

„Smím prosit, Helenko.“ Pan Majer k ní napřáhl paži a ona pozvání přijala. Pomalu se zvedla, jako by se na své tělo, přemožené dávno pohřbenými city, nemohla spolehnout.

„Pojď, ať jim uděláme trochu soukromí,“ řekl Fabián a vzal za ruku Karolínu, která seděla vedle něj.

„Soukromí, tím, že se přidáme?“ zeptala se, ale dávalo to dokonalý smysl.

„Tím, že zapadnou v davu.“

Oba páry kroužily po parketu a bylo zřejmé, že i přes svůj věk tančí starší dvojice o poznání elegantněji. Nespouštěli jeden z druhého oči. Bez jediného slůvka přehrazovali propast desetiletí pouhým pohledem.

Poslední ukázka je z folklórního festivalu, který je plný krojů, tradičního tance a cimbálové a dechové muziky. Já sama jsem milovník folklóru a v obci, kde žiji, pomáhám s přípravou krojů na Svatováclavské hody. Mám ráda všechno to žehlení, chystání a oblékání stárek, a něco z mé záliby jsem chtěla do textu promítnout.