Neznámé děcko Havel Borovský, naše nová celebrita
Jsem ženská chlapče. Jsme jako chlapi, jen šikovnější a s větší kuráží.
Jsou jen dva způsoby, jak se stát nesmrtelným – buď se narodíš jako bůh, anebo se staneš příšerou. My jsme to druhé.
Zjištění, že někoho milujete, se vlastně podobá spálení od slunce – nejste si jistí, kdy přesně k němu došlo, víte jen, že jste se paprskům vystavili na příliš dlouhou dobu.
Když jsme poprvé zapnuli umělou inteligenci, rozhlédla se kolem sebe a okamžitě spáchala sebevraždu.
Hear my voice
From the rubble of my soul
Remains one last song
Zkušenost mě ale donutila dojít k závěru, že jakmile je na blízku pěkná dáma, stávají se z mužů troubové.
Přemýšleli jste někdy o tom, jakou cenu má lidský život? To ráno měl ten bráškův cenu kapesních hodinek.
Někdy si představuju písničky jako lidi. Zachycují totiž lidskou duši svým vlastním způsobem, a proto má každý svůj vlastní song.
„Bojíš se snad?“
„To zrovna ne,“ koktá a uši mu zrudnou. „Jen bych se cítil trochu jistěji, kdyby tady se mnou někdo byl.“
„No, prý tu straší, takže tu s tebou občas i někdo bude. Ačkoliv asi ne tak, jak by sis představoval.“
