Kendare Blake: Inspirací pro Tři temné koruny byl včelí roj

Kendare Blake se narodila v Seoulu, ale korejsky neumí ani ň. V útlém věku byla adoptována a přestěhovala se Ameriky. Teď žije a píše ve Washingtonu, je vdaná, má kocoura Tyriona Cattistera, dobrmana Obi-Dog-Kenobiho a dva další domácí mazlíčky jménem Agent Scully a Armpit McGee. Její příběhy jsou temné a plné pasáží popisujícíh jídlo, které píše, když má hlad. V češtině jí právě vyšel první díl fantasy série Tři temné koruny, tak jsme se na něj zeptali přímo jí.

Kdybys měla možnost, který ze tří darů by sis vybrala?

Bylo by užitečné umět kontrolovat počasí, ale asi bych si spíš zvolila být naturalistkou. Mám hrozně ráda zralé ovoce a avokáda a samozřejmě také miluji zvířata. Mít svého vlastního familiára by bylo úžasné.

Máš nějaký konkrétní důvod, proč jsou tvé světy vždy trochu temnější?

To musí být tím, že jsem hodně depresivní člověk! Jen žertuji. No, z větší části žertuji. Vždycky mě přitahovala temnější a vážnější témata. Taky jsem vždycky byla trochu morbidnější. Nedokážu přesně říct proč to tak je. A stejným směrem mě to táhne i ke knihám, které čtu já. Temnější věci.

Která ze tří královen je tvá oblíbená a proč?

Nemám oblíbenou královnu. Miluji je všechny: Mirabellu kvůli její ohromné síle, která je zadržovaná láskou k jejím sestrám a její chladnou královskou povahu; Arsinoe kvůli její útočnosti, sarkasmu a velkému, skrytému srdci; a Katharinu pro její houževnatost, její laskavost a její odhodlání k tomu, aby na ni lidé byli pyšní a k tomu, aby splnila svou povinnost. Nemyslím si, že by ode mě bylo fér, kdybych se postavila na stranu kterékoli z nich. Hlavně když vezmeme v potaz, že jsem to byla já, kdo je dostal do všech jejich problémů.

Která ze všech možných verzí obálek Tří temných korun je tvá nejoblíbenější?

Nejsem si jistá. Všechny jsou nádherné! Nejvíc se mi ale asi líbí americká obálka. Černá barva a tři reprezentující koruny… Okouzlila mě hned, jakmile jsem ji spatřila. Ale taiwanská obálka je neskutečná, a tři rozdílné obálky ve Velké Británii mě ohromily. Také miluji bronzovou korunu z Německa. Je to velmi dramatické a tak detailní.

Máš nějaké psací rituály? Jak vypadají?

Psací den začíná cvičením a mazlením se se všemi mými mazlíčky, takže si poté zdřímnou a nechají mě pracovat. Snažím se začít s psaním před obědem, protože pak jsou zase vzhůru a občas je dost obtížné něco během večerů napsat.

Píšeš jak klasické knihy, tak i povídky. Který formát ti více vyhovuje a proč?

Užívám si obojí. Každé má něco do sebe. Krátké příběhy mi dávají příležitost ke hraní si se styly a náměty, které by mi nestačily na celou knihu. Psaní obou doopravdy miluji a stejně tak miluji čtení povídek i románů.

Odkud se vzal nápad na sérii Tři temné koruny?

Včelí roj. Jeden takový byl ve stromě, který jsem objevila na knižní akci, které jsem se účastnila. Od včelaře jsem se dozvěděla, že včelí královna opustila svůj starý úl. Ale předtím, než odešla, tak nakladla okolo čtyř vajíček s včelími královnami. Po jejich vylíhnutí bude muset jedna z nich zavraždit ostatní, aby mohla převzít otěže. Do té myšlenky jsem se zamilovala a cestou domů vznikl koncept Třech temných korun.

Máš nějaké rady pro začínající autory?

Naučte se nalézt konec. Nejčastější problém, o kterém od začínajících autorů slyším, je, že začnou něco psát a pak je to nebaví, nebo neví, kam to celé směřuje. Ale naučit se něco dokončit je důležitou vlastností, kterou si člověk musí osvojit. Dokončete povídku. Dokončete krátkou knihu. Ale stoprocentně se musíte naučit, jak něco dokončit. Nezáleží na tom, že konec není takový, jaký jste ho chtěli… můžete se vrátit a přeměnit ho tak, aby takový byl. Ale když na stránce nejsou žádná slova, tak tam není ani nic k přetváření. Nic k opravení.

Když začínáš psát novou knihu (popřípadě sérii), víš dopředu, jak skončí?

Doposud jsem konec mých sérií nevěděla. Vlastně na to přicházím, až někdy v polovině poslední knihy. Občas vím, jak skončí jednotlivé díly série. Nebo samostatné knihy. Zrovna na jedné takové pracuji a vím, jak končí. No, z většiny.

Plánuješ teď něco nového?

Ano, ale zatím je příliš brzo na to, abych o tom mohla něco říct. Pracuji na dvou projektech zároveň, což je něco, co jsem zatím nikdy neudělala. Uvidíme, který z nich se rozhodne, že chce být tím dalším. Mám pocit, že to bude další fantasy.

Q&A

1. Ananas na pizze? Nechutné. Ne. Ale můj manžel to miluje.
2. Co je tvé guilty pleasure? Nemyslím si, že bych nějaké měla. Nebo možná přejídání se, dokud se už nemůžu hýbat. To dělám moc ráda.
3. Kdybys mohla mít jednu superschopnost, jakou by sis vybrala? Schopnost měnit hmotu. Třeba změnit cupcake ve větší cupcake, nebo cupcake s jinou příchutí. To by se fakt hodilo.
4. S jakou fiktivní postavou bys pravděpodobně randila na střední škole? Nejsem si jistá. Neměla jsem na střední zrovna ten nejlepší vkus.
5. Řekni tajemství Ani náhodou. Někteří si rádi nechávají svá tajemství pro sebe. ????
6. Největším knižním padouchem je… Pennywise z To.
7. Jakou písničku teď nejvíc posloucháš? Mám permanentně zapnutý náhodný výběr. Včerejší náhodný výběr zahrnoval z nějakého důvodu hodně Silverchair.
8. Jaká by byla tvá strategie přežití při zombie apokalypse? Asi bych to ani nechtěla přežít. Doba poté vypadá vždy mizerně.
9. Jaká je tvoje nejoblíbenější knížka na celém světě? Je příliš těžké si vybrat jen jednu! Miluji jich tolik. Jana Eyrová, To, The Red Tree, N0S4A2, Zlatý kompas, Kniha smíchu a zapomnění, atd.
10. Jakou jednu divnou věc víš o České republice? Obávám se, že o České republice žádnou divnou věc nevím. Ale Milan Kundera je jedním z mých nejoblíbenějších spisovatelů a myslím si, že o ní píše hodně. Od doby, kdy jsem přečetla Nesnesitelnou lehkost bytí, ale utekla dlouhá doba.