Když byla Astrid dítě, bála se chodit spát, protože se její noční můry stávaly skutečností. Ale jakmile se postavila tváří v tvář svým démonům a strachům, pochopila, že nic není tak strašidelné, jak se zdálo. Protože si záhy uvědomila, že ve tmě není nikdy tak úplně sama.
„To jsou nestvůry jen na oko,“ řekla. „Opravdové nestvůry vypadají jako ty a já.“
Znám vás dva dny a nechápu, jak můžete existovat v jedné místnosti a nelíbat se. Mám pocit, že sleduju nějakou romantickou komedii.
Jedině já mohu ovlivnit, kým se stanu. A to tak, že budu i nadále dělat přesně to co doposud: usilovně dřít, soustředit se jen a pouze na to, co doopravdy chci, a dřít ještě usilovněji.
Napsat komentář