O to v životě jde. Žijem, milujem a víme, že to celý může zítra pominout. Proto je všecko daleko vzácnější.
Jsem prokletá! Kdybych políbila žabího prince, promění se v ještě ošklivější ropuchu.
Všichni ostatní někdy odstrkujeme, jenom abychom viděli, že nás jistí.
Ulehnu, usnu a probudím se, neboť síly zla na mne nemohou.
V této noci a v této chvíli, voláme starodávné síly.
Ochraň nás ve svitu měsíce od moci zlé nočnice.
Zdá se mi, jako by někdo převrhl nebe a vylil všechny hvězdy do údolí pod námi.
Dívali se okny na scenerii města za sebou.
„Je krásné,“ vydechla Dany.
Dam přikývnul. „Jen v nesprávných rukou.“
Půjdeš se mnou
ptám se tence
k stromu, na němž v noční chvíli
vraha kdysi oběsili
divné věci se tu děly
divnější než zajdeme-li
k tomu stromu oběšence
„Líbí se mi, jak se ke mně tiskneš! Úplně z toho šílím! Kde se ten pocit vzal?“
„Prostě se stáváš mužem, Petře.“
„To je děs! Nemůžu pořádně přemýšlet.“
„Jeleno, málem jsi mě připravila o rozum. Dostala jsi mě do obrovských potíží a dvakrát od té doby, kdy jsem tě poznal, jsem zvažoval, zda nebude lepší tě zabít,“ polechtal mě Valekův dech na uchu. V zádech mi začalo mravenčit. „Ale dostala ses mi pod kůži, přešla do krve a ukradla mi srdce.“
„To zní spíš jako popis jedu než osoby,“ vysoukala jsem ze sebe. Jeho vyznání mě šokovalo i potěšilo.
„Přesně tak.“
Vybírá si snad měsíc planetu, kterou obíhá? Vybírají si planety své hvězdy? Kdo jsem já, abych odporoval gravitaci, Auroro? Když svítíš jasněji než jakékoli jiné souhvězdí na nebi?
