Audioverze článku
Tenhle článek vychází ze skvěle zpracovaného videa The Evolution of YA: Young Adult Fiction, Explained (Feat. Lindsay Ellis) | It’s Lit! a doplňuje ho. Takže si ho klidně pusťte místo čtení a pak se sem vraťte až k éře Stmívání.
Aby vůbec mohly vzniknout knížky pro náctileté, musela se nejdřív zrodit samotná koncepce „teenagera“. Před velkou hospodářskou krizí totiž spousta mladých Američanů mířila rovnou do pracovního procesu, často už v deseti letech, a střední školu navštěvovala jen polovina populace.
Zlom přinesla nejen ztráta pracovních míst během krize, ale především Fair Labor Standards Act z roku 1938, který výrazně omezil dětskou práci. Děti tak zůstávaly déle ve škole a trh si téhle „nové“ kategorie okamžitě všiml. Začala vznikat celá řada produktů a služeb čistě pro teenagery a samozřejmě se pro ně začaly psát i knížky.
Zásadní roli v historii YA nesehrála nakladatelství, ale knihovnice z Newyorské veřejné knihovny.
Už v roce 1929 sestavila knihovnice Mabel Williams první referenční seznamy knih pro mládež ve věku 12 až 18 let. Nechyběly v nich klasiky jako Malé ženy nebo Anna ze Zeleného domu. Vlastní kategorie YA ještě neexistovala, takže Williams čerpala z dětské i dospělé literatury a v obou hledala to, co teenagerům sedne nejlíp.
Ve 40. a 50. letech přišla první vlna milostných příběhů pro náctileté. Velkými hity se staly tituly jako Sue Barton nebo Student Nurse, byť je tehdy spousta lidí označovala za brak.
Výjimečná byla kniha 17th Summer, která se dnes považuje za první YA román vůbec. Napsala ji Maureen Daly v roce 1942 a mimo jiné v ní tematizovala pití nezletilých, řízení, randění a typickou teenagerskou úzkost. Za YA byla označena až zpětně, původně vyšla jako kniha pro dospělé.
Revoluční byla hlavně tím, že neidealizovala dospívání, nemoralizovala a brala emoce teenagerů vážně. Dneska nám to může přijít samozřejmé, ale ve 40. letech bylo neobvyklé psát o nejistotě, sexualitě, emocích a vztazích z pohledu samotných teenagerů.
Samotný termín young adult vymyslela další knihovnice Margaret Scoggin. V roce 1944 přejmenovala svou rubriku v knihovnickém časopise z „Knihy pro starší chlapce a dívky“ na „Knihy pro mladé dospělé (young adults)“. O více než deset let později vznikla při Americké asociaci knihoven samostatná divize služeb pro mladé dospělé.
První zlatý věk YA odstartoval v roce 1967 román The Outsiders. Napsala ho teprve sedmnáctiletá S. E. Hinton, která na něm začala pracovat v patnácti letech a vnesla do tehdejší literatury nevídaný realismus a drsné téma války mládežnických gangů. Kniha zafungovala jako zrcadlo skutečného dospívání.
S. E. Hinton dokonce v deníku The New York Times zkritizovala tehdejší autory literatury pro mládež za to, že jsou patnáct let pozadu a bojí se svým čtenářům nabídnout realistický obsah.
Její odvaha se vyplatila. Po hnutí za občanská práva přišla nová vlna románů, které se nebály vážných sociálních témat – třeba Go Ask Alice nebo The Contender (ten mezi prvními představil v YA literatuře protagonistu tmavé pleti).
V 80. a 90. letech zájem o realistické YA romány postupně upadal a na scénu nastoupila seriálová fikce jako hororová série Goosebumps nebo dívčí sága Sweet Valley High. Tahle tvorba se ale považovala spíš za dětskou a YA jako kategorie balancovala na pokraji zániku.
Záchrana přišla v roce 1997 se sérií Harry Potter, která odstartovala druhou zlatou éru. Z YA se stalo uznávané čtení, a to dokonce i pro dospělé.
Právě Harry Potter také pomohl vytvořit moderní fandom kulturu: do mainstreamu pronikly fanfikce a cosplayerství, začaly se pořádat půlnoční prodeje (od čtvrtého dílu v roce 2000) a vznikly první online komunity.
Prestiž YA pak v roce 2000 zvýšilo i první udělení ceny Printz Award za výjimečnost v literatuře pro mládež. A nakladatelství konečně začala cílit marketing přímo na náctileté čtenáře.
Seriál o historii českého vydání Harryho Pottera
Úspěch Harryho Pottera otevřel dveře dalším podžánrům s potenciálem na obří filmové franšízy. Následovaly fantasy série typu Percy Jackson, vzápětí do hry vstoupila realistická contemporary popularizovaná třeba Johnem Greenem, paranormální romance v čele se Stmíváním a objevily se i první dystopie.
Román Stmívání od Stephenie Meyerové z roku 2005 nebývale zvýšil viditelnost YA v mainstreamu a přitáhl ke čtení miliony dospívajících.
Jeho úspěch rozpoutal lavinu knih s upíry (Vampýrská akademie od Richelle Mead), vlkodlaky (Smečka od Andrey R. Cremer), padlými anděly (Pád od Lauren Kate) i vílami (Železná víla od Julie Kagawa). Nadpřirozené prvky přitom fungovaly jako paralely k emocím typickým pro dospívání – intenzivní první láska, pocit vyčleněnosti a hledání identity. Nakladatelství navíc začala chápat potenciál YA jako samostatného a vysoce ziskového segmentu.
Jednalo se o období „knižních akcí“, kdy se kolem YA sérií začaly formovat masivní fandomy, mimo jiné díky rostoucí síle prvních sociálních sítí (MySpace, rané blogy). Éra paranormální romance tak dalšímu rozvoji a popularitě YA připravila půdu: vybudovanou čtenářskou základnu a vycvičený marketingový aparát nakladatelství, což následně umožnilo explozivní úspěch Hunger Games v roce 2008.
Trh se ale za pár let přesytil neustálým opakováním stejných šablon a dystopický trend fakticky zkolaboval kolem roku 2016 po komerčním propadu filmové adaptace Aliance (závěru série Divergence).
S úpadkem dystopií se autoři i čtenáři obrátili k psychologickému realismu a sociálně-kritickým příběhům. Ústřední roli sehrál John Green (Hvězdy nám nepřály), který dospívající představil nikoli jako bojovníky proti režimu, ale jako lidi řešící existenční otázky a ztráty.
Zároveň se objevila tvrdá kritika homogenity kategorie – statistiky z let 2014 a 2015 ukázaly, že až 85 % YA knih obsahovalo pouze bílé hrdiny.
To dalo v roce 2014 vzniknout hnutí #WeNeedDiverseBooks a následně v roce 2015 hnutí #OwnVoices. Myšlenkou #OwnVoices bylo, že by autoři měli psát o vlastních zkušenostech z marginalizovaných skupin (např. o etnických menšinách, LGBTQ+ komunitě, osobách s postižením). Díky tomu se na vrchol dostaly knížky jako Vypálená nenávist od Angie Thomas, která reagovala na policejní brutalitu a hnutí Black Lives Matter.
Během pandemie covidu nastala na TikToku bezprecedentní změna. Zrodila se čtenářská komunita BookTok, která zcela předefinovala, jak se knihy prodávají a doporučují. O úspěchu knížky už nerozhodovala tradiční literární kritika, ale okamžitá emocionální odezva.
TikTok vytáhl mezi globální bestsellery i řadu let staré knihy jako například Oba na konci zemřou Adama Silvery nebo Achilleovu píseň Madeline Miller. Zároveň se zpopularizoval systém kategorizace knih podle tropů.
To s sebou přineslo i kritiku knižního „fast fashion“. Někteří autoři/ky a nakladatelství totiž začali psát a promovat příběhy primárně tak, aby vyhovovaly virálním algoritmům.
Romantika byla součástí YA vždycky, obrovským fenoménem se ale stalo romantasy (romantické fantasy), k jehož explozi přispěl právě BookTok. Hlavními představitelkami se staly autorky jako Sarah J. Maas (např. Dvůr trnů a růží) a Rebecca Yarros se svým hitem Čtvrté křídlo.
A protože tyhle příběhy kombinují komplexní magické světy s vysokou mírou explicitní erotiky, opět se na scéně objevila věková kategorie new adult (NA) pro starší čtenáře, na kterou mohou čtenáři vyrůstající z YA plynule navázat.
Termín „young adult“ se u nás začal používat až kolem roku 2000 s příchodem Harryho Pottera. Neznamená to ale, že by se do té doby knížky pro dospívající nepsaly a nevydávaly. Jen se jim říkalo jinak: „literatura pro děti a mládež“ nebo „próza s dospívajícím hrdinou“.
Vlastně se můžeme podívat klidně až do 19. století a připomenout si dívčí výchovný román Svéhlavička od Elišky Krásnohorské. Pak si vzpomeňme na zlatou éru dobrodružné literatury kolem časopisu Mladý hlasatel a autorů, jako byl Jaroslav Foglar. Z dob komunismu se hodí zmínit edice KOD a Veronika nakladatelství Albatros (tehdy ještě Státní nakladatelství dětské knihy) a dívčí příběhy o mindrácích a generačních konfliktech v knížkách Pět holek na krku od Ivy Hercíkové či Metráček Stanislava Rudolfa, které vyšly v období volnějších 60. let.
Jedná se o knihu, které se v anglosaském světě říká problem novel – realistický román o dospívání, který nic neidealizuje. Formálně ale nikdy nebyla vydána jako literatura pro mládež, i když ho četli hlavně náctiletí.
Listopad 1989 znamenal konec cenzury a obrovskou proměnu knižního trhu. Pulty zaplavily komerční překlady a žánr dívčího románu ovládla Lenka Lanczová.
Od svého debutu v roce 1992 vydala přes šedesát románů a stal se z ní fenomén. Pro její knihy (např. Znamení Blíženců, Tajná láska) se vžilo označení „lanczovky“ a ty mezi dospívajícími čtenářkami vyvolaly obrovskou odezvu.
Fungovaly hlavně proto, že byly autentické. Lanczová zasazovala děj do běžných českých škol, na diskotéky a internáty a její hrdinky řešily kromě kluků a prvního sexu i těžká témata jako znásilnění, potraty nebo toxické vztahy.
