10 momentů, kdy jsem si uvědomila, že moje druhé já je pěkná mrcha

Když se zlodějka Romerie z našeho 21. století probudí v těle princezny Romerie z kouzelné říše Islor, čeká ji nemilé překvapení. Ukáže se, že se převtělila zrovna ve chvíli, kdy princezna zradila svého nastávajícího, prince Zandera, celé království a zavraždila krále a královnu. Přinášíme 10 momentů, kdy si Romerie z Osudu hněvu a plamene uvědomila, že je v pěkném loji.

1. První moment přichází hned po jejím objevení se na scéně. 

Jsou to hranice, tohle náměstí je vyčleněné pro popravy.

A vzhledem k jeho [Zanderovým] posledním slovům si jsem jistá, že jedna z nich čeká právě na mě.

Sevře mě pocit úzkosti, když si konečně naplno uvědomím vážnost své situace. Král sice možná pořád ještě miluje mou dvojnici, ale i tak ji právě odsoudil k smrti.

2. Romerie brzy zjistí, že ji žádná velká láska v novém těle nečeká. Je nám jí trochu líto, co si budeme.

„Říznul jsi mě,“ zaslechnu se říkat. Udělal to, nebo snad ne? 

„Tys mi ublížila ještě mnohem hůř.“ Povzdechne si. „Co já si s tebou teď počnu, Romerie?

3. Na tuhle hate-to-love si asi opravdu počkáme…

Sama sebe přinutím se zeptat: „A co bude se mnou?“ 

„A co bude s tebou…“ Natáhne se a uhladí třásně na zácloně u okna. 

„Tobě se nějakým způsobem podařilo Cirileu během jediné noci rozvrátit a zase zachránit, přičemž údajně sama nevíš, jak k čemukoliv z toho došlo.“ Zhluboka si povzdechne. „Lidé si myslí, že už jsi po smrti. Zatím necítím potřebu je z toho omylu vyvádět. A když budu následovnici ybariského trůnu držet pod zámkem, mohlo by to pro mě být výhodnější, než kdybych ji nechal popravit.“ Budu tedy jeho vězeňkyní.

4. Předstírat ztrátu paměti je super strategie, pokud vám ji někdo věří.

„Naplánovaly jste to společně, nebo jsi jenom plnila rozkazy?“ Jeho pevná hruď, na mě až příliš blízká, mě přiměje zvednout zrak. Zadívám se do jeho chladných očí. 

„Jaký byl váš plán, měla vládnout Ybarisu, zatímco ty Isloru? Nebo snad trvala na tom, že bude vládnout oběma zemím, vzhledem k tomu, jaká je to mocichtivá tyranka?“ 

Vzadu za ním Boaz změní postoj a jednu ruku přiloží na svůj meč, jako by snad měl v každé další vteřině vyrazit kupředu a svého krále chránit přede mnou, neozbrojenou ženskou v bledě modrých šatech. Naprázdno polknu, abych se nenechala rozhodit narůstajícím napětím v místnosti. 

„Já si –“

„Ano, ano. Ty si nevzpomínáš. Na to si já vzpomínám,“ skočí mi Zander do řeči znuděným, nevěřícným tónem.

5. Romantická Romeria asi měla něco do sebe, alespoň pokud vezmeme v potaz recenzi krále Zandera 😁

„Byla jsi tak ráda, že si vezmeš za muže někoho o tolik zkušenějšího.“ Pohledem sklouzne k mým ústům. „Vlastně jsi neříkala, že jsi ráda. Říkala si, že se nemůžeš dočkat, čemu všemu se přiučíš.“ 

„Tak to jsem rozhodně neřekla.“ 

„Chtěla bys vědět, co dalšího jsi mi ještě šeptala do ucha –“

„Ne.“ Cítím, že jsem v obličeji celá rudá. 

Zase nasadí neutrální výraz. „To je dobře, protože bych byl sám radši, kdybych si to všechno mohl z mysli navždycky vymazat.“

6. Získat si rodinu přítele není jednoduché, když jste si s jeho rodinou zahráli na Poslední vypadává.

„Pak to vzplálo plamenem. Stráže vtrhly do svatyně, právě když jsem k tobě došla. Byla jsem si jistá, že jsi po smrti. Tvá zranění byla…“ Odmlčí se. 

Potichu ještě dodá: „A přesto tu jsi pořád s námi.“ 

Jako šváb, který ne a ne zemřít, vyvodím si z tónu jejího hlasu. 

Objetí od Anniky zrovna neočekávám, ale bude mnou i nadále opovrhovat poté, co jsem jí té noci zachránila život ne jednou, ale dvakrát?

7. Taky jsme to pochopili: Princezna Romeria byla pěkná mrcha.

„Nevím sice, jestli by se tím změnilo něco zásadního na tom, co se té noci odehrálo, ale přinejmenším bys pak nemohla přeměnit tu vodní fontánu ve zbraň.“ 

Zadívá se doprostřed zahrady, odkud už byla odklizená hromada trosek, která tam předtím ležela. 

„To jsem udělala já?“ 

„Zranila jsi při tom dobrý tucet strážců.“ Modrýma očima se na mě zadívá, než natáhne ruku k dalšímu poupěti. Žlutá růže, která po jejím doteku rozkvete, je ještě větší než lidská pěst. 

Ano, chápu. Princezna Romeria byla zlá. 

8. My bychom se radši příliš nevyptávali. Někoho by to v tomhle království plném nadpřirozených bytostí mohlo rozladit a mohli bychom skončit 💀

„Takže, co dalšího mi ještě můžeš říct ohledně mého druhého já? Však víš… o zlé Romerii.“ 

Z druhé strany dveří zazní další tiché uchichtnutí. Je tomu už tak dlouho, co jsem mluvila s někým, kdo by se smál takhle upřímně. 

„Dala se snadno ovlivnit. Dala si obzvlášť záležet, aby působila jako podporující družka, až jednou nadejde čas, aby jim po jejich sňatku král Eachann a královna Esma předali vládu nad královstvím, a ve všech záležitostech týkajících se dvora se podřizovala Zanderově názoru.“

9. Zdá se, že princezna asi nebyla mozkem operace. Dělá to z ní oběť nebo je to alespoň polehčující okolnost?

„Co dalšího si ohledně zlé Romerie ještě vybavuješ?“ 

„Že vás lidé zbožňovali. Že jste jim připadala překrásná.“ Obrátím oči v sloup, i když nemůžu popřít, že mě ta lichotka zahřála na srdci. 

„Šířily se také nějaké ty pomluvy, především mezi dvořany –“ 

„Nech mě hádat, dvořané jsou všichni nesmrtelní?“ 

„Ano. Objevily se pochybnosti ohledně vašeho nadání pro politiku. Někteří vás považovali za prosťačku, co se hodila spíš k tomu, aby chodila v hezkých šatech a zahřívala Zanderovu postel, než aby vládla.“ 

Pozvednu obočí. „To chceš říct, že mě považovali za idiota?“

10. Budoucnost Romerie také nevypadá právě růžově, tak jí moc držíme palce 🤞

„A co se o mně mezi lidmi povídá teď?“ 

„Právě teď se většina Isloru domnívá, že jste po smrti. Napříč různými vesnicemi a městy se šíří spousta různých klepů, které u lidí vyvolávají zmatek a strach.“ 

„Jako třeba…,“ vybídnu ho.

„Mnozí vám začali říkat Královražedkyně. Někteří se domnívají, že měl král uspořádat pořádnou podívanou a dát vás popravit za zradu spolu se zbývajícími Ybarisany.“

Chcete se dozvědět, jak Osud hněvu a plamene dopadne? To vám neřekneme, ale vy si ji přečtěte a pak nám dejte vědět, jak se vám líbila! 😁