„Já mám na rozdíl od Kaze svědomí.“
„Já taky,“ bránil se Kaz. „Jenom je dobře vychované a ví, kdy mlčet.“
Jesper si odfrkl. „Jestli ty máš svědomí, tak má v puse roubík a trčí někde připoutaný k židli.“
„A co tedy dělají vaše ženy, když neumí lovit?“
„Vaří,“ vyslovil důrazně cizinec a já se zašklebila, což mě ale rychle přešlo, když pokračoval dál. „Ženy se chovají tiše a mravně. Nemluví, pokud se jich nikdo na nic neptá. A také neodporují.“
Nevěřícně jsem zamrkala. Něco takového jsem si neuměla ani při nejlepší vůli představit. Ženy, které nemluví? Něco takového neexistuje.
Proč mi vůbec nikdy nikdo neřekl, že v životě není nic jenom na zkoušku, že úplně všechno, co uděláte, se počítá a že můžete chlastat a hulit tak moc, že zapomenete, co jste dělali nebo co vám udělali, ale to, jak jste se potom cítili, se zapomenout nedá?
Cobi bilo sčlovjeka dybi nesňil? Dybi nepoužíval svou přectavivost abi se vosvoboďil sfizickí klece? Cobi bilo sčlovjeka dybi nemoch doufat?
Ty máš blízko k tomu někoho zavraždit. A já si teda vždycky radši vyberu vražednou kámošku než smutnou. Vztek tě dělá užitečnou. Ze smutku seš jenom unavená.
Srdce někoho jiného se magií ovlivnit dalo, pod nánosem kouzla by ale dál tepalo svým vlastním rytmem. To změnit nešlo.
Láska duševní choroby „nevyléčí“, přestože nám to filmy občas tvrdí! A to je něco, co v tomhle díle zjišťuje Nick. Nick může Charlieho podpořit, ale Charlie si cestu k uzdravení musí najít sám.
Jestli se letos o prázdninách alespoň jedno naučila, tak chápat, že každý má něco za sebou, nikdo to nemá v životě jednoduché. Jak se říká, nesuď knihu podle obalu.
Pravda č. 2: Existují dobré plány a plány, se kterými přijdete, když jste zoufalí.
Zničím všechno, co máš, všechno, co miluješ, až nebudeš mít jiné útočiště než mě.
