To poslední, s čím jsem tedy počítala, byla omluva. Ba co víc – pozvání na večeři s Jayem Levinem, zosobněným prototypem bad boye. To mi k němu sedělo asi tolik jako tylová sukýnka k Siriusi Blackovi.
Nech pocity přicházet a odcházet jako příliv a odliv. Neutopíš se, slibuju.
Pokud je posláním každé slušné ženy, aby zaujala své náležité místo ve společnosti (manžel a dům, plus lekce mluveného projevu a piana v salonku), pak si tato konkrétní dospívající žena přeje zůstat neslušná.
Co když tvoje špatný období není období, ale zbytek života?
Co když tvoje špatný období není období, ale zbytek života?
„Jak jsi mi to nedávno řekla v zoo? Něco s koláčem?“ zavzpomínal.
„Že jsi jako koláč se smetanou? Vy to neříkáte?“ zeptala se. „Je to poklona. Tam, odkud pocházím, jsou koláče hrozně suché. A smetana je vzácná jako slepičí zuby.“
Svět je krásný, ale lidé ho dělají ošklivým.
Všechny dobré příběhy začínají špatným rozhodnutím.
Nemám ruce, nemůžu ji podržet. Nemám paže, nemůžu ji zachránit. Můžu se jen dívat a modlit se.
Stejně by nám to dlouhodobě neklapalo. Jemu se líbí holky, které nenosí make-up, zatímco mně se zase líbí kluci, kteří holkám nediktují, jak nakládat se svým tělem.
Před nimi předstírám, že netuším, jaký je to pocit, když se jeho hebké rty dotknou těch mých, a před sebou zas, že už to nechci zažít znovu.