7 nejlepších polibků v knihách

Je jedno, jestli máte zrovna dobrou nebo špatnou náladu – s novým dílem Nejlepších polibků vám ji zaručeně zvedneme! Ne všechny polibky jsou totiž dokonalé, a to zrcadlí i několik následujících scén. Ale nechybí samozřejmě i pár těch pohádkových.

A jako vždy – pozor na spoilery v článku.

Kouzla rodu Thornů
Aneb když má láska nečekanou příchuť

„Elisabeth,“ vymáčkl ze sebe její jméno a znělo to jako úpěnlivá prosba.

Zastavilo se jí srdce. Jeho oči byly temné a rozbouřené jako řeka uprostřed zimy, a byly tak blízko. Měla pocit, že stojí na strmém srázu a že spadne dolů, jestli se jen trochu nakloní. Že spadne dolů a utopí se spolu s ním. Že už se nikdy nevynoří nad hladinu a nenadechne se.

Nachýlila se k němu a cítila, že on udělal totéž. Zatočila se jí hlava. Na to, že zažije svůj první polibek za svitu měsíce, obklopená růžemi, s chlapcem, který umí vyvolat bouři a přikázat andělům, aby roztáhli křídla, ji nemohlo vůbec nic připravit. Bylo to jako sen. Nachystala se, že skočí a ukončí muka ve svém nitru, která jí napínala duši tak, že skoro praskla.

Jejich rty se o sebe otřely a byly tak úžasně hebké. Byl to jen nepatrný dotek, ale byl omamnější než vůně růží. „Nechutnáš po šampaňském,“ podivila se malátně. „Myslela jsem, že budeš chutnat po šampaňském.“

Tentokrát se opravdu zasmál. Cítila to jako závan vzduchu na tváři. „Žádné jsem nepil. Říkal jsem si, že to tak bude lepší.“

Miluju tě. Já vím
Aneb když je fajn nebýt neviditelná

Byl docela teplý večer, trochu pofukoval vítr a stmívalo se. Byla jsem celým tím zážitkem tak opilá, že jsem se hned, jak jsme dozpívali, otočila na Chrise a chtěla mu dát pusu na tvář. On se ale otočil ve stejnou chvíli, kdy jsem se pohnula, a tak jsem se setkala s jeho rty. Rychle jsem nasadila zpátečku, ale než mi v té mikrosekundě došlo, co jsem provedla, Chris si mě za pás přitáhl zpátky k sobě a bez jakéhokoliv varování mě políbil.

Myslím, že lidi tleskali, ale vůbec jsem to v ten moment nevnímala. Okolnímu světu někdo zmáčknul pauzu. I já jsem byla nejdřív úplně zamrzlá. Jeho rty vyzývaly ty moje k tanci, ruka, kterou měl položenou na mém pasu, kreslila kolečka přes tenkou látku mých šatů. Podvolila jsem se a polibek mu oplatila. Chutnal… nijak. Nebo prostě jako Chris. Proč hrdinky v knížkách vždycky říkají, že někdo chutná po kávě nebo jako mentolové bonbony? A proč o tom zrovna teď do háje přemýšlím já?

Chris se ode mě odtáhnul, jako by věděl, že můj mozek vymýšlí kraviny, palcem mi přejel po spodním rtu a zeptal se: „Ještě?“ Nečekal na odpověď a políbil mě podruhé, mnohem naléhavěji. Můj mozek konečně vypnul a naše rty už netančily, naše rty válčily o to, kdo si z toho druhého vezme víc.

Instant karma
Aneb když byste si měli dávat pozor na to, co říkáte

Otevře ústa, ale zaváhá. Dvě sekundy. Pět. A pak: „Můžu si dělat, co chci?“

Okamžitě zpozorním. Přimhouřím oči. „V rozumných mezích.“

Quint prudce vydechne. „Na to už je asi pozdě.“

Chci se ho zeptat, o čem to mluví, ale skloní hlavu a jeho rty se dotknou mých.

Strnu.

Z mozku se mi vypaří všechny myšlenky a nechají za sebou jenom neurčitou stopu.

Rty mě zabrní. Je to krátký dotek. Váhavý. Nejistý. A pak je pryč. Quint se mi dívá do očí a čeká na reakci.

Jenže já… reagovat nemůžu. Sotva můžu dýchat.

Quint Erickson mě právě políbil.

Půlnoční slunce
Aneb když tuhle scénu konečně máme i z pohledu Edwarda

Zavřela víčka.

Uzavřel jsem ten malý prostor mezi námi a jemně přitiskl rty na její.

I když jsem si myslel, že jsem na to připravený, takový plamen jsem nečekal.

Byla to zvláštní alchymie; dotyk jejích rtů byl úplně jiný než dotyk prstů. To, že kontakt mezi určitými oblastmi kůže může být mnohem mocnější než všechno, co jsem doposud zažil, úplně postrádalo logiku. Připadalo mi to, jako by na místě našeho spojení rtů něco explodovalo a vzniklo další slunce. Celé mé tělo zaplavilo jeho třpytivé světlo.

Na zápolení se silou polibku jsem měl jenom zlomek vteřiny, než stejná alchymie zapůsobila i Bellu.

Zalapala po dechu, pootevřela rty, horko jejího dechu mi spalovalo kůži. Ovinula mi ruce kolem krku, zajela mi prsty do vlasů a pevně je sevřela; pak ke mně přitiskla pevněji rty. Byly teplejší než dřív, plné čerstvé krve. Rozevřely se a zvaly mě dál…

Byla to pozvánka, kterou jsou nemohl přijmout. Bylo to příliš nebezpečné.

Milosrdná vrána
Aneb když se někdy vyplatí udělat první krok

Fie vzala Tavinův obličej do rukou a políbila ho.

Nejdřív se téměř nehýbal a Fie se na okamžik vyděsila. Snad udělala chybu, všechno špatně odhadla, on si myslí, že je bláznivá. Odtáhla se –

Pak se podivně, lehounce zachvěl. A za vteřinku pochopila, že tím padly poslední zábrany.

Nepolíbil ji, spíš se do ní přímo ponořil. Prsty jí svíral vlasy, dotekem zjišťoval kosti a plošky na jejích zádech, tiskl k sobě Fiiny boky. Svými ústy se domáhal jejích jako hojivého léku, celý vyhladovělý a dravý, načež se toulal po jejím hrdle, až mohla sotva dýchat.

Lehce ji zaškrábal na klíční kosti – a pak Fiinu hlavu zalilo horko, nutkání, závratný úžas a strach a touha, to všechno uchycené k myšlenkám na – ni?

Ach. Přitáhla si Tavina zpátky k ústům. „Dej pozor na své zuby.“

„Ano, velitelko,“ zamumlal a pustil se rovnou do toho.

Polibky a croissanty
Aneb když to někdy nevyjde tak, jak si představujeme

Najednou mi to dojde: jestli opravdu něco chci, nesmím čekat, až mi to krásný princ splní. a tak se postavím na špičky, vzhlédnu k němu a otočím se k němu tváří. On udělá totéž, takže jeho rty, ať mířily kamkoliv, dopadnou přímo na pravou stranu mých úst.

Skoro se jich dotkly, ale ne docela.

Možná se ještě ve francouzských zvycích nevyznám, ale tohle rozhodně není žádná pusa. Žádné přátelské bise. Ani opravdový polibek. Jen podivný dotek, který neznamená nic a zároveň znamená všechno.

Propásla jsem právě svou první šanci na polibek s Francouzem v původním vydání? Přála bych si být dost odvážná, abych se k němu naklonila a vlepila mu pusu, ale za chvíli mi začne odpolední výuka a musím se stihnout převléknout. Budu muset běžet, už zase. Nemůžu to nechat takhle, ale jestli se má mezi mnou a Louisem k něčemu dojít – navzdory všem proti –, toužím po opravdovém polibku. Nechci žádnou náhodnou pusu za autobusovou zastávkou vedle staré paní, která hlasitě žvýká žvýkačku. Tohle není pařížská chvilka, jak jsem si ji představovala.

S láskou, Lukov
Aneb když to s tou nenávistí nebude tak horké, jak se zdálo

Přerušily mě jeho ruce. Ruce, které jsme důvěrně znala, které bych podle doteku poznala mezi tisíci. Ruce, které mě držely tolikrát, že už se to nedalo spočítat.

Ale ještě nikdy mě nedržely za obličej. Aspoň ne tak, jak to Ivan udělal teď. Jemně mi přitiskl dlaně na tváře.

A přerušil mě.

Pusou.

Jeho rty se přitiskly na mé. Bylo to jako příval.

Pak stiskl můj horní ret mezi svými a já se jen snažila přijít na to, co se to kurva děje.

Ivan mě líbal.

Líbal mě.