Audioverze článku
Young adult a new adult se už dávno nevyhýbají ani těm nejtěžším tématům. Čtenáři chtějí realistické příběhy i skutečné problémy dospívání a hledání sebe sama. A s tím na knižní trh dorazil nový a často skloňovaný standard: trigger warnings, tedy varování před citlivým obsahem.
Co ten termín přesně znamená, proč trigger warnings čtenáři vyžadují a proč kolem nich vzniká tolik sporů?
Trigger warnings (TW) jsou textová či grafická upozornění na potenciální spouštěče stresových nebo traumatizujících situací v knize. Nadřazenou kategorií jsou content warnings (CW), což jsou varování před nejen traumatizujícími tématy („v knize je explicitní sexuální scéna“ je content warning – spousta lidí to prostě číst nechce a nemá k tomu žádnou traumatickou historii vs „v knize je sexuální násilí“ je trigger warning, protože u části čtenářů může spustit reakci spojenou s vlastní zkušeností). V praxi se ale TW a CW hojně zaměňují a prolínají.
Trigger warnings se hojně vyskytují i mimo samotnou knihu. Knižní komunita uvádí trigger warnings v recenzích nebo při zmínkách na sítích.
Na platformě Goodreads je zvykem přidávat je přímo do recenzí. Ještě strukturovaněji k tomu přistupuje StoryGraph, která má trigger warnings a content warnings zabudované přímo do databáze jako samostatnou kategorii – čtenáři je hlasováním potvrzují nebo přidávají, takže výsledný seznam u každé knihy vzniká kolektivně a průběžně se aktualizuje.
Podobně funguje BookTok nebo Bookstagram, kde recenzenti trigger warnings uvádějí jako součást svého příspěvku, často ve formě výčtu v popisku nebo přímo v grafice či videu.
Jejich podoba může být různá. Někdy mají formu konkrétní věty či výčtu klíčových slov, jindy nakladatelství volí vizuální cestu pomocí piktogramů.
Praxe trigger warnings v knižním světě nevznikla v nakladatelství, vzešla z fanfikční komunity.
Samotný termín pochází z 90. let, kdy ho používaly online feministické komunity a fóra pro přeživší traumat. Do mainstreamu pronikl přes LiveJournal, Tumblr a také akademické prostředí kolem roku 2013–2014.
Archiv fanouškovské tvorby Archive of Our Own (AO3), spuštěný v roce 2008, zavedl od počátku dvouvrstvý systém varování:
Tenhle systém fungoval jako živá laboratoř. Miliony čtenářů si zvykly na to, že si před čtením zkontrolují tagy a podle nich se rozhodnou, jestli příběh vůbec začnou číst. Když tedy nakladatelství začala praxi přebírat pro knihy, nešlo o žádnou revoluci, jen o přirozený přesun zavedené normy z online fandomu do mainstreamu.
Hlavním účelem je dát čtenářům možnost rozhodnout se, jestli jsou schopni danou knihu bezpečně číst. To je stěžejní zejména pro lidi s předchozí traumatickou zkušeností. Varování jim umožňují se na emocionálně náročné pasáže psychicky připravit a předejít tak retraumatizaci.
Dřív se od čtenářů čekalo, že si od textu udrží rozumový odstup, dnešní čtenáři si ale bez okolků přiznávají, že je knížka může zasáhnout a rozhodit, protože ji čtou mnohem emotivněji.
Trigger warnings navíc pomáhají bourat tabu kolem duševního zdraví a prohlubují důvěru mezi nakladatelstvím a čtenáři.
YA a NA zpracovávají čím dál temnější témata, takže je varování poměrně dost. Nejčastěji jde o:
Trigger warnings se objevují v obou kategoriích, jejich funkce se ale liší.
U young adult, které míří na čtenáře zhruba od dvanácti let, jde hlavně o ochranu. Varování pomáhají zorientovat se nejen samotným čtenářům, ale i rodičům, knihkupcům, knihovníkům a učitelům, kteří knihu doporučují nebo nakupují.
U new adult, určeného starším čtenářům, nejde tolik o ochranu jako spíše o volbu. Dospělí čtenáři si sami určí, co jsou ochotní číst. Trigger warnings tady nefungují jako štít, ale jako informace, na jejímž základě se rozhodnou – podobně jako věkovky u filmů nebo označení explicitního obsahu u hudebních alb.
A pak je tu jeden paradox: to, co jednoho čtenáře odradí, může u druhého zafungovat přesně naopak. Trigger warnings se tak často stávají svébytným marketingovým lákadlem pro čtenáře, kteří cíleně vyhledávají emocionálně vypjaté nebo temné příběhy.
Spoilery v TW jsou nejsilnější výtka, zdaleka ale ne jediná.
Když nakladatelství dá na obálku varování „rozvod rodičů“, může tím prozradit zvrat, ke kterému dojde až po desítkách stran, a čtenáře tak připravit o překvapení. Aby se zbytečnému vyzrazování děje předešlo, bývají trigger warnings dost obecná, což pak zase může zkreslovat informaci o zpracování citlivého obsahu.
Část akademické obce je k nim překvapivě skeptická.
Výzkumný tým Harvardovy univerzity (Bellet, Jones a McNally, studie publikovaná 2020) zjistil, že trigger warnings u traumatizovaných čtenářů úzkost nezmírňují – a u části z nich ji můžou naopak mírně zvyšovat. Může za to tzv. anticipační úzkost: upozornění samo o sobě signalizuje, že text bude nebezpečný, a mozek se začne připravovat na hrozbu ještě dřív, než k ní dojde.
Jiné studie zase poukazují na to, že generalizované varování může paradoxně snižovat schopnost čtenářů aktivně zpracovat obtížný obsah.
Debata se tím posouvá od praktické roviny (spoilery) k té zásadnější: jestli trigger warnings zranitelné čtenáře opravdu chrání, nebo hlavně uspokojují potřebu komunity mít nad čtením kontrolu.
Spoilerový problém tím dostává nový rozměr. Když jsou příliš konkrétní varování kontraproduktivní i psychologicky a příliš obecná zase neochrání nikoho, hledají nakladatelství rovnováhu, která vlastně neexistuje.
