Historie vzniku young adult

Vzestup young adult literatury

Literatura pro dospívající, zkráceně označovaná jako young adult (YA), je poměrně nedávný americký vynález, jehož průkopnicemi byly ve 20. století především ženy.

Nejdřív museli oficiálně existovat teenageři

Aby vůbec mohly vzniknout knihy pro náctileté, musela se nejprve zrodit koncepce samotného „teenagera“. Před velkou hospodářskou krizí totiž mnozí mladí ve Spojených státech končili rovnou v pracovním procesu (často už v 10 letech) a střední školu navštěvovala jen polovina populace. Zlom přinesla nejen ztráta pracovních míst během krize, ale především Fair Labor Standards Act z roku 1938, který výrazně omezil dětskou práci. Děti tak zůstávaly déle ve škole a tuto „novou“ kategorii reflektoval i trh. Začala vznikat celá řada produktů a služeb čistě pro teenagery a psát se pro ně začaly samozřejmě i knihy.

Knihovnice jako zakladatelky kategorie young adult

Zásadní roli v historii YA nesehráli nakladatelé, ale knihovnice z Newyorské veřejné knihovny. Již v roce 1929 sestavila knihovnice Mabel Williams první referenční seznamy knih přímo pro mládež ve věku 12 až 18 let, mezi nimiž nechyběla klasika jako Malé ženy nebo Anna ze Zeleného domu. Tehdy čerpala jak z dětské literatury, tak z té dospělé, v obou kategoriích hledala knihy nejvhodnější pro teenagery.

Ve 40. a 50. letech se objevila první vlna milostných příběhů pro náctileté. Velkými hity se staly tituly jako Sue Barton nebo Student Nurse, byť byly často označovány za brak. Výjimečná byla kniha 17th Summer, která se považuje za první YA román vůbec (i když tak je označován až zpětně, původně byla kniha určena dospělým). Napsala ho Maureen Daly v roce 1942 a řešila v něm mimo jiné pití nezletilých, řízení, randění a typickou teenagerskou úzkost. Revoluční byla hlavně tím, že neidealizovala dospívání, nemoralizovala a brala emoce teenagerů vážně.

Přímo označení young adult vymyslela jiná knihovnice Margaret Scoggin, která v roce 1944 přejmenovala svou rubriku v knihovnickém časopise z „knihy pro starší chlapce a dívky“ na „knihy pro mladé dospělé (young adults)“. O více než deset let později vznikla při Americké asociaci knihoven samostatná divize služeb pro mladé dospělé.

První zlatá éra

První zlatý věk YA odstartoval v roce 1967 románem The Outsiders. Napsala jej teprve sedmnáctiletá S. E. Hintonová (která jej začala psát v patnácti) a vnesla jím do tehdejší literatury do té doby nevídaný realismus prostřednictvím drsného tématu války mládežnických gangů. Kniha zafungovala jako zrcadlo reflektující skutečné dospívání. Sama Hintonová dokonce v deníku New York Times zkritizovala tehdejší autory literatury pro mládež za to, že jsou patnáct let pozadu a bojí se svým čtenářům nabídnout realistický obsah.

Její odvaha se vyplatila a po hnutí za občanská práva se objevila nová vlna románů, které se nebály řešit vážná sociální témata. K nim patří tituly jako Go Ask Alice nebo román The Contender, jenž mezi prvními představil protagonistu tmavé pleti.

Úpadek a záchrana v podobě Harryho Pottera

V 80. a 90. letech zájem o realistické YA romány postupně upadal a na scénu nastoupila seriálová fikce (např. hororová série Goosebumps nebo dívčí sága Sweet Valley High). Tato tvorba však byla považována za spíše dětskou a žánr YA balancoval na pokraji vyhynutí.

Záchrana přišla v roce 1997 s Harrym Potterem, který odstartoval druhou zlatou éru. Ze žánru se stalo respektované čtení, a to dokonce i pro dospělé.

Právě Harry Potter také pomohl vytvořit moderní fandom kulturu: do mainstreamu pronikly fanfikce a cosplayerství, začaly se pořádat půlnoční prodeje (od čtvrtého dílu v roce 2000) a vznikly první online komunity.

Prestiž YA pak zvýšilo i první udělení ceny Printz Award v roce 2000, určené za výjimečnost v literatuře pro mládež, a nakladatelé začali konečně cílit svůj marketing přímo na náctileté čtenáře.

Seriál o historii českého vydání Harryho Pottera

Začátek 21. století přinesl více fantasy

Nové tisíciletí přineslo obrovskou variabilitu a úspěch Harryho Pottera otevřel dveře dalším subžánrům s potenciálem na obří filmové franšízy. Následovaly fantasy série typu Percy Jackson, vzápětí do hry vstoupila realistická contemporary popularizovaná např. Johnem Greenem, paranormální romance v čele se Stmíváním a také se objevily dystopie.

Éra paranormální romance a „fenoménu Stmívání“ (2005–2008)

Román Stmívání od Stephenie Meyerové z roku 2005 nebývale zvýšil viditelnost žánru v mainstreamu a dokázal přitáhnout k četbě miliony dospívajících, kteří dříve o knihy nejevili zájem. Jeho úspěch rozpoutal lavinu knih s motivy upírů, vlkodlaků, padlých andělů (Pád od Lauren Kate) či víl (Železná víla od Julie Kagawa). Tyto nadpřirozené prvky fungovaly jako paralely k emocím typickým pro dospívání – intenzivní první láska, pocit vyčleněnosti a hledání identity. Nakladatelé navíc začali chápat potenciál YA literatury jako samostatného, vysoce ziskového segmentu.

Toto období bylo érou „knižních akcí“, kdy se kolem YA sérií začaly formovat masivní fandomy, a to i díky rostoucí síle prvních sociálních sítí (např. MySpace, rané blogy). Éra paranormální romance připravila pro YA literaturu „půdu“ v podobě vybudované čtenářské základny a vycvičeného marketingového aparátu nakladatelů, což následně umožnilo explozivní úspěch Hunger Games v roce 2008.

Dystopická exploze a její následný kolaps (2008–2016)

Úspěch Hunger Games ukázal, že YA literatura s hlubšími politickými tématy a bojem proti totalitě dokáže strhnout nejen teenagery, ale i dospělé publikum. To vedlo k masivní vlně napodobitelů a dystopických franšíz. Trh i filmová plátna ovládly série jako Divergence od Veroniky Rothové či Labyrint od Jamese Dashnera. Tyto příběhy rezonovaly s mladými lidmi, protože zrcadlily reálné obavy z dohledu, kontroly a nespravedlivého systému.

Návrat k realismu a hnutí za diverzitu (2014–2020)

S úpadkem dystopií se autoři i čtenáři obrátili k psychologickému realismu a sociálně-kritické próze. Ústřední roli sehrál John Green (např. Hvězdy nám nepřály), který dospívající představil nikoli jako bojovníky proti režimu, ale jako lidi řešící existenční otázky a ztrátu. Zároveň se objevila tvrdá kritika homogenity žánru – statistiky z let 2014 a 2015 ukázaly, že až 85 % YA knih mělo pouze bílé hrdiny.

To dalo v roce 2014 vzniknout hnutí #WeNeedDiverseBooks a následně v roce 2015 hnutí #OwnVoices. Myšlenkou #OwnVoices bylo, že by autoři měli psát o marginalizovaných skupinách (etnických menšinách, LGBTQ+ komunitě, osobách s postižením), do kterých sami patří. Díky tomu se na vrchol dostaly knížky jako Vypálená nenávist od Angie Thomas, jež reagovala na policejní brutalitu a hnutí Black Lives Matter.

BookTok revoluce (od roku 2020)

Během pandemie COVID-19 nastala na sociální síti TikTok bezprecedentní změna. Zrodila se čtenářská komunita BookTok, která zcela redefinovala, jak se knihy prodávají a doporučují. O úspěchu knihy už nerozhodovala tradiční literární kritika, ale autentická emocionální odezva. TikTok vytáhl mezi globální bestsellery i řadu let staré knihy, jako byly Oba na konci zemřou (Adam Silvera) nebo Achilleova píseň (Madeline Miller). Zároveň se zrodil systém kategorizace knih podle tropes, což ale vedlo i ke kritice fenoménu knižního „fast fashion“. Někteří autoři a nakladatelé začali generovat příběhy primárně tak, aby vyhovovaly virálním algoritmům.

Romantasy a nástup new adult (2023–současnost)

Ačkoliv romantika byla součástí žánru vždy, obrovským fenoménem se stal žánr romantasy (romantická fantasy), k jehož explozi přispěl BookTok. Hlavní představitelkami se staly autorky jako Sarah J. Maas (Dvůr trnů a růží) a Rebecca Yarros se svým hitem Čtvrté křídlo. Protože tyto příběhy kombinují komplexní magické světy s vysokou mírou explicitní erotiky, došlo k definici nové věkové kategorie new adult (NA) (nad 18 let), do níž čtenáři YA přirozeně dorostli.

A co Česko?

Termín „young adult“ se u nás začal používat až kolem roku 2000 s příchodem Harryho Pottera, i když „literatura pro děti a mládež“ či „próza s dospívajícím hrdinou“ u nás samozřejmě vycházela už dlouho.

Vlastně se můžeme podívat klidně až do 19. století a připomenout si dívčí výchovný román Svéhlavička od Elišky Krásnohorské. Pak si vzpomeňme na zlatou éru dobrodružné literatury kolem časopisu Mladý hlasatel a autorů jako byl Jaroslav Foglar. Z dob komunismu se hodí zmínit edice KOD a Veronika nakladatelství Albatros (tehdy ještě Státní nakladatelství dětské knihy) a dívčí příběhy reflektující skutečné mindráky a generační konflikty v knížkách Pět holek na krku od Ivy Hercíkové a Metráček Stanislava Rudolfa, které vyšly v období volnějších 60. let.

Memento (1986)

Skutečným průlomem v tabuizovaných tématech se stal dokumentární román Radka Johna Memento, vydaný v roce 1986. Kniha surově, na základě reálných rozhovorů a reportážní formou mapovala do té doby přísně utajovaný problém narkomanie, výroby pervitinu a postupného rozkladu osobnosti mezi dospívající socialistickou mládeží. Memento zcela dekonstruovalo umělý obraz bezproblémového života v socialismu a stalo se kultovním bestsellerem, který četla celá generace tehdejších středoškoláků.

Je to přesně to, čemu se v anglosaském světě říká problem novel – realistický román o dospívání, který nic neidealizuje. Formálně ale nikdy nebyl vydán jako literatura pro mládež. Vyšel v nakladatelství pro dospělé, i když ho četli hlavně náctiletí.

90. léta a lanczovky

Pád komunistického režimu v listopadu 1989 znamenal definitivní konec cenzury a obrovskou proměnu knižního trhu. Pulty zaplavila masivní vlna komerčních překladových knížek a žánr dívčího románu ovládla autorka Lenka Lanczová.

Od svého debutu v roce 1992 vydala závratným tempem přes 60 románů a stala se fenoménem. Její knihy (např. Znamení Blíženců, Tajná láska), pro které se vžilo označení „lanczovky“, vyvolaly mezi dospívajícími čtenářkami obrovskou odezvu. Tajemství jejího úspěchu spočívalo v maximální autenticitě. Děj svých příběhů zasazovala do běžných českých škol, na diskotéky a internáty, kde její mladé hrdinky řešily problémy dospívání jako první sex, znásilnění, potraty či toxické vztahy.

Autorka: Olga Zbranek alias Nofreeusernames, HumbookTeam